<< 18.3.2 Hnojení organickými hnojivy 18.4 Zpracování půdy do založení porostu >>

18.3.3 Hnojení minerálními hnojivy

Hnojení dusíkem
Patří k faktorům rozhodujícím o výši výnosu, jeho stabilitě a kvalitě. Bere v úvahu především N, který je k dispozici z organických hnojiv (druh, dávka, kvalita) a respektuje odlišnosti jednotlivých užitkových směrů pěstování a délku vegetační doby zvolené odrůdy. Jsou k dispozici diagnostické metody umožňující zvolit dávku N hnojiv s ohledem na stav anorganického dusíku (Nan) v půdě v období před výsadbou s následnou kontrolou výživného stavu porostu ve vegetaci pomocí anorganických rozborů rostlin (ARR). Doporučené dávky v průmyslových hnojivech uvádí následující tabulka.


Tab. 18.3.3 - 1 :

Doporučené dávky N pro jednotlivé užitkové směry v závislosti na úrovni organického hnojení.


Tab. 18.3.3 - 1 : Doporučené dávky N pro jednotlivé užitkové směry v...


Způsoby a termíny aplikace dusíku v průmyslových hnojivech
Nepřichází v úvahu podzimní aplikace. Rozhodující množství N se zapravuje v období před sázením (pevná i kapalná hnojiva), tzv. “naširoko”. Při tom je nutné zajistit především kvalitní tj. rovnoměrné rozmetání stanovené dávky. Postupně se uplatňuje hnojení při výsadbě. To je výhodné především u technologie s odkameněním, kdy lze využít granulovaná dusíkatá hnojiva , resp. kombinovaná NP, případně NPK hnojiva. U kombinovaných hnojiv stoupá četnost plnění zásobníků na sazeči. U této technologie bylo prokázáno vyšší využití N a proto je možné snížit vypočtenou dávku proti rozmetání “naširoko” o 20%. Doplnění dávky N v pevných hnojivech je možné až do období poupat. Vždy je však nutné hnojivo zapravit kultivačním zásahem do půdy a zabránit poškození vzešlých trsů. Účinnost takto aplikovaných hnojiv je relativně nízká. Mnohem účinnější je aplikace N v roztoku spolu s postřiky proti plísni (mandelince) bramborové. Při potřebě vyšších dávek N, nejlépe v granulované močovině (i opakovaně v koncentracích 6 – 9%), při menší potřebě v kapalných listových hnojivech, ve kterých můžeme zároveň použít některé mikroelementy.

Přihnojení ve vegetaci vedle poměrně snadného, ale nepřesného způsobu, který je založen na posouzení stavu porostu pěstitelem, je možné pro kontrolu a korekci výživného stavu porostů brambor použít diagnostickou metodu anorganických rozborů rostlin, respektive čtvrtých listů v období začátku tvorby poupat.

Dusičnany v hlízách se u brambor hromadí ve větších množstvích tehdy, nestačí-li se rostlinou přijatý dusík využít na tvorbu aminokyselin s následující syntézou bílkovin. K hlavním příčinám nadměrného obsahu dusičnanů patří především nadměrná intenzita resp. jednostranné dusíkaté hnojení (podílí se i organická hnojiva, zejména kejda) a zkrácení vegetační doby zvolené odrůdy (pozdní výsadba, pozdní vzcházení, zničení natě např. plísní bramborovou apod. ). Existují rovněž odrůdové rozdíly související se schopností jednotlivých odrůd přijímat a využívat živiny. Tento problém je významnější především u partií konzumních brambor určených ke spotřebě ve slupce, případně po oloupání. Tepelnou úpravou se obsah dusičnanů v hlízách podstatně snižuje. V současné době platný limit pro rané konzumní brambory ve výši 500mgNO3.kg-1 hlíz a pro brambory konzumní ostatní 300mgNO3.kg-1 hlíz, by neměl být pro pěstitele problémem – v podstatě stačí dodržovat důsledně základní pěstitelská opatření.

V podstatě z hnojiv k dusíkatému hnojení brambor lze využít průmyslová jedno i vícesložková hnojiva, která jsou na trhu k dispozici. Rozhodující je zajistit kvalitní aplikaci s tím, že pro hnojení před a při výsadbě nepoužíváme hnojiva typu ledku vápenatého, tj. hnojiva, která se vyznačují “rychlým účinkem”.

Hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem
Jak již bylo uvedeno, důležitější než přímé hnojení brambor těmito živinami, je péče o vyrovnaný poměr živin v půdě a optimální půdní reakci. Z tohoto pohledu je nutné respektovat výsledky AZP a dávky volit tak, aby v půdě byla udržována zásoba na úrovni uvedené dříve. Zjednodušeně zásoba vyhovující až dobrá.

Aplikace fosforečných hnojiv
Rozhodujícím obdobím aplikace fosforečných hnojiv je podzim (při zapravení s organickými hnojivy je možné aplikovat i vyšší dávky), aplikace přichází v úvahu i před sázením (společně s N, případně K hnojivy, nebo jako součást vícesložkových hnojiv), při výsadbě (NP, případně NPK hnojiva) a ve specifických případech i na list.

Doporučená dávka P (k dávce hnoje kolem 35t.ha I) se při nízké zásobě P v půdě pohybuje kolem 120kg č.ž. P.ha-1, při vyhovující a dobré zásobě by bylo účelné použít dávku kolem 80kg č.ž. P.ha-1 (vhodné jsou vyšší dávky P při použití vyšších dávek organických hnojiv a u odrůd s delší vegetační dobou). Pro hnojení lze využít fosforečná a vícesložková hnojiva, která jsou na trhu. V případě použití hnojiv s “těžce rozpustnou formou” P jde o dlouhodobější opatření (zásobní hnojení) sledující zvýšení obsahu P v půdě. Na stanovištích s nízkou, resp. vyhovující zásobou P, je však nutné zároveň využít hnojiva s převážnou částí P ve vodě rozpustné formě.

Aplikace draselných hnojiv
Měla by být prováděna především v podzimním období, u síranových forem a jako součást vícesložkových hnojiv před výsadbou. Při zásobě K v půdě vyšší než 300mg.kg-1 půdy je vhodné draselné hnojení vypustit. Pro pozemky s nízkou zásobou této živiny a při aplikaci hnoje kolem 35t.ha-1 doporučujeme dávku kolem 160kg, při vyhovující zásobě kolem 120kg a pro pozemky s dobrou zásobou kolem 60kg č.ž. K.ha-1 (vhodné je snížení dávek K při použití vyšších dávek organických hnojiv)

Aplikace hořečnatých hnojiv
Img. 18.3.3 - 1 : Nedostatek hořčíku na listech.
Máme-li předejít “poruchám” z nedostatku Mg, je nutná úprava půdních podmínek. Ta zahrnuje především vápnění kyselých půd hnojivy s obsahem Mg (dolomity, dolomitické vápence, strusky) a úpravu obsahu Mg a K v půdě (obsah K by neměl být výrazně vyšší než Mg). Dávku Mg, která by se měla pohybovat od 50kg.ha-1 v č.ž.(při vyhovující až dobré zásobě v půdě) do 65kg.ha-1 v č.ž.(nízká zásoba), zapravujeme zpravidla v období před výsadbou ve formě pevných nebo kapalných, většinou vícesložkových hnojiv.

Vápnění, síra a mikroelementy u brambor
Přímé vápnění není pro brambory vhodné (strupovitost). Vhodnější je vápnění po sklizni brambor, nebo v jiném období osevního sledu tak, aby na pozemcích určených pro pěstování brambor se pH pohybovalo v rozmezí 5,5 – 6,5. Brambory nepatří mezi rostliny se specifickými nároky na mikroelementy. Většina je v půdách ČR přítomna v dostatečném množství a není nebezpečí výrazného ovlivnění výnosu a kvality v důsledku jejich nedostatku. Účelné je využít informací ÚKZÚZ o situaci na jednotlivých stanovištích a při použití kapalných listových hnojiv volit ta hnojiva, která obsahují relativně “chybějící” mikroelementy. U brambor lze “příznivou” odezvu očekávat v případě manganu, mědi a molybdenu. Do této doby nemělo přímé hnojení sírou u brambor žádné opodstatnění. Tradičně používaný síran amonný a přísun S z ovzduší byl dostatečným zdrojem této živiny. I když klesá množství S z ovzduší, bude pravděpodobně i v dalších letech bilance S přirozeně vyrovnaná. Lze předpokládat, že se na našem trhu objeví další průmyslová hnojiva s obsahem S, která v sortimentu pro brambory doplní osvědčený síran amonný.

Sodík je řazen mezi prvky “užitečné”. Brambory odčerpají z půdy relativně velmi malé množství Na (0,14kgNa.t-1 hlíz) a není znám případ negativního vlivu nedostatku tohoto prvku na výnos, případně kvalitu hlíz.



<< 18.3.2 Hnojení organickými hnojivy Top 18.4 Zpracování půdy do založení porostu >>