Počet kontrolních ploch v závislosti na velikosti pozemku u jednotlivých plodin.
| << 3.2 Průběžná kontrola | 3.2.2 Hodnocení růstu a vývoje porostu >> |
Půdní podmínky polí nejsou ideálně vyrovnané, takže porosty vykazují určitý stupeň variability. Z toho vyplývá nutnost zjistit stav porostu na více místech celého pozemku. Minimální počty kontrolních ploch vyplývají z velikosti pole, jeho vyrovnanosti a druhu plodiny.
| Tab. 3.2.1 - 1 : Počet kontrolních ploch v závislosti na velikosti pozemku u jednotlivých plodin. |
 |
umístěného úhlopříčkou na směr řádků.
Způsoby hodnocení
Objektivní metody hodnocení stavu porostu spočívají v počítání, měření, vážení a výpočtech (např. procentický podíl). Výsledkem stanovení bývá obvykle průměr z dílčích hodnot, příp. variabilita znaku, která vyjadřuje míru vyrovnanosti znaku.
Subjektivní metody hodnocení se používají u znaků, u kterých nelze stav přesně stanovit. Míra stavu se vyjadřuje devítibodovou stupnicí 9 - 1. Z hospodářského hlediska nejlepší stav má nejvyšší hodnocení 9 bodů.
9 bodů velmi dobrý stav
7 dobrý
5 průměrný
3 špatný
1 velmi špatný
Hodnocení počtu rostlin
Počty rostlin se zjišťují na kontrolních místech podle metodiky pro jednotlivé plodiny (počet na ploše nebo na délce řádku). První stanovení počtu rostlin se vyjadřuje jako vzešlost porostu.
Za vzešlou rostlinu se považuje rostlina, jejíž stočená čepel listu protrhla koleoptile - u jednoděložných druhů. U dvouděložných druhů jsou znakem vzešlých rostlin rozevřené děložní lístky nad povrchem půdy nebo objevení se epikotylu se složenými prvními listy nad povrchem půdy. Podle počtu rostlin se porost zařazuje do kategorií: hustý, optimální, řídký a špatný.
Velmi nepravidelné rozmístění rostlin na poli je mezerovitost , která má rozhodující význam u plodin s přesným výsevem - výsadbou (kukuřice, cukrovka, brambory).
Přezimování je významným faktorem u ozimých plodin. Na podzim se spočítá počet rostlin na jednotce plochy. Po přezimování se stanoví počet životaschopných rostlin buď na stejných označených plochách nebo podle stejného plánu hodnocení kontrolních míst jako na podzim.
Pro včasnou rozhodovací činnost pěstitele je možné provést regenerační zkoušku u ozimých plodin na konci zimy, ještě před začátkem vegetace. Odhad přezimování má význam především při nepříznivém průběhu zimy.
Metodu je možné použít pro ozimé druhy obilnin i pro ozimou řepku. Podle zásad odběru vzorků se na různých místech pole odeberou vzorky rostlin i s částí kořenů. Podle teplotních a půdních podmínek mohou být rostliny zamrzlé, takže odběr rostlin bývá obtížný. Odebrané rostliny se nechají pozvolna rozmrznout při teplotě 5 – 10 °C v tmavé místnosti. Po té se rostliny přenesou do teplé místnosti a očistí se. Spočítá se celkový počet rostlin a oddělí se rostliny zjevně odumřelé. Ostatní rostliny se upraví. U obilnin se rostliny zkrátí asi na 25 - 30 mm nad odnožovacím uzlem, u řepky se odstraní listy a ponechá se pouze tzv. srdéčko (nejméně vyvinuté listy nad vzrostným vrcholem) - rostlinná torza. Rostliny se prostrčí do otvorů ve fólii, která překrývá misku nebo květinový truhlík. V nádobě je tolik vody, aby byly ponořeny kořeny rostlin. Nadzemní část rostlin zůstává nad fólií. Nádoby s rostlinami se umístí do světlé místnosti při pokojové teplotě. Po 3-5 dnech lze zkoušku vyhodnotit. Na regenerujících rostlinách jsou zřetelné přírůstky nových listů, mrtvé rostliny postupně hnědnou. Výsledek se vyjadřuje v % stejným způsobem jako přezimování.
Někdy stačí zjistit regeneraci rostlin přímo v porostu na poli. Rám z prken (např. o ploše 1m2) potažený průsvitnou fólií se umístí do porostu. Fólie je asi 100 - 150 mm nad rostlinami. V předjaří při slunečném počasí se v prostoru pod fólií zvýší teplota a rostliny začnou regenerovat. Vyhodnocení je stejné jako u předchozí metody.
Odumřelé rostliny je možné zjistit i podle stavu vzrostného vrcholu, nejlépe pod stereomikroskopem (binokulárem). U rozmrzlých rostlin je zdravý vypreparovaný vrchol leský, světlý a s turgorem. Poškozený vrchol je bez turgoru, žlutý až hnědý a scvrklý. U obilnin je někdy poškozený pouze vyvinutější hlavní vzrostný vrchol, ale nemusí být zasaženy vrcholy odnoží. a rostliny mohou regenerovat.
| << 3.2 Průběžná kontrola | Top | 3.2.2 Hodnocení růstu a vývoje porostu >> |