Kukuřice je rostlina jednodomá, má samčí 
i samičí květenství na jedné rostlině. Samčí květenství je lata a nachází se na vrcholu rostliny. Klásky jsou dvoukvěté , jeden z nich je přisedlý, druhý je na stopce. Samičí květenství je tvořeno palicí, což je přeměněný klas, jehož vřeteno je ztlustlé, v jeho jamkách sedí klásky seskupené do podélných řad. Jejich počet bývá sudý, 8 - 20. Klásky jsou dvoukvěté, jeden z nich je plodný. Semeníky mají dlouhé nitkovité blizny . Celá palice je obalena listeny. Kukuřice je rostlina cizosprašná, samčí květy kvetou asi o 3 - 10 dní dříve než samičí květy téže rostliny.
Kořenový systém je svazčitý. Druhotně vyrůstají kořeny i na nejnižších kolénkách stébla.
Stéblo je mohutné, dužnaté, členěné kolénky. Z každého kolénka vyrůstá jeden list. Na nejspodnějších kolénkách se mohou vytvořit odnože.
Listy se skládají z listové pochvy a listové čepele, která má zvlněný okraj.
Plodem je obilka. Je různé velikosti, tvaru i barvy a podle těcho znaků rozlišujeme u kukuřice řadu convariet :
kukuřice obecná - Z.m. convar. indurata STURT.
syn. Z.m. convar. vulgaris KORN.
kukuřice koňský zub - Z.m. convar.identata STUR.
syn. Z.m. convar. dentiformis KORN.
kukuřice pukancová - Z.m. convar. everta STURT.
syn. Z.m. convar. microsperma KORN.
typ : kukuřice perlová - var. leucornis ALEV.
typ : kukuřice rýžová - var. oryzoides KORN.
kukuřice cukrová - Z.m. convar. saccharata STURT.
kukuřice škrobnatá - Z.m. convar. amylacea STURT.
kukuřice polozubovitá - Z.m. convar. aorista GREBENŠČ.
syn. Z.m. convar. semiidentata KULESCH.
kukuřice vosková - Z.m. convar. ceratina GREBENŠČ.
kukuřice pluchatá - Z.m. convar. tunicata STURT.
syn. Z.m. convar. cryptosperma BONAF.
 |
Růstové fáze kukuřice (BBCH, podle Enz a Dachler, 1997)
|
0 Klíčení |
03 - 07 |
- nabobtnalé osivo až růst koleoptile |
|
0Vzcházení |
09 |
objevení se koleoptile nad povrchem půdy |
|
1Růst listů |
11 |
1. list plně rozvinutý |
| |
19 |
9. a více listů rozvinutých |
|
3 Sloupkování |
31 |
délkový růst, 1. kolénko viditelné |
| |
33 a dále |
3. kolénko viditelné a další |
|
5 Metání lat |
51 |
v horní části rostliny lata hmatatelná v listové pochvě |
| |
53 |
viditelný vrcholek laty |
| |
59 |
konec metání lat |
|
6 Kvetení |
61 |
samčí květenství (prašníky ve středu laty viditelné) |
| |
|
samičí květenství (vrcholek palice viditelný) |
| |
63 |
samčí květenství (počátek prášení prašníků) |
| |
|
samičí květenství (vrcholek blizen viditelný) |
| |
67 |
samčí květenství (plné kvetení) |
| |
|
samičí květenství (blizny zasychají) |
|
7 Tvorba obilky |
71 |
začátek vývoje obilky (16% sušiny) |
| |
73 |
raná mléčná zralost |
| |
75 |
mléčná zralost – obsah mlékovitý, 40% sušiny |
| |
79 |
konečná velikost obilek |
|
8 Zrání |
83 |
raná vosková zralost, cca 45 % sušiny |
| |
85 |
vosková zralost – listeny palic žloutnou, cca 55 % sušiny |
| |
87 |
fyz. zralost (žlutá) - listeny zasychají , cca 60 % sušiny |
| |
89 |
plná zralost – obilky tvrdé, cca 65 % sušiny |
|
9 Stáří |
97 |
rostlina zaschlá |
| |
99 |
sklizeň zrna |
 |
 |
 |
 |
Tab. 15 Určení vhodné doby sklizně kukuřice podle obsahu sušiny
|
Způsob sklizně kukuřice |
Sklizeň při obsahu sušiny sklízené hmoty v % |
Poznámka |
|
Na zelené krmení a na siláž |
24 - 35 |
sklízí se celá nadzemní
biomasa |
|
Dělená sklizeň (DSK) |
55 - 70 |
šrotování a silážování celých odlistěných palic |
|
Dělená sklizeň (LSK) |
45 a více |
šrotování a silážování
neodlistěných palic |
|
Na zrno |
70 a více |
nutná další úprava zrna |
Procento sušiny zrn se stanoví u 4 - 10 palic odebraných z rostlin za sebou. Palice se seřadí podle velikosti, vybere se každá 2. - 4. palice. Zrno se odrolí a odebírá se 2 - 4 krát 100 g zrna na stanovení sušiny.
U celých rostlin se sušina stanoví ze 4 - 6 krát pěti rostlin odebraných za sebou, které se seřadí podle výšky a na sušinu se vezme každá 2. - 3. rostlina.
Agrobiologická kontrola kukuřice
Je potřebné dělat alespoň dvě inventarizace porostu: 1. po vzejití (fáze 3. - 4. listu), 2. před sklizní. Posuzuje se počet jedinců na ploše, zaplevelení, výskyt chorob a škůdců. Před sklizní se dále hodnotí stupeň zralosti (obsah sušiny) a pravděpodobná výška výnosu.
Počet rostlin se hodnotí na ploše 10 m2.
|
Vzdálenost řádků (mm) |
Délka řádku (m) |
|
762
700
600
500
450 |
13,12
14,29
16,67
20,00 (2 řádky - 10,0 m)
22,22 (2 řádky - 11,1 m) |
Proso seté (Panicum miliaceum L.)
Květenství je lata na vrcholu stébla, má hlavní osu a z ní vyrůstají větévky, ty se dále větví. Klásek se skládá ze dvou kvítků, z nichž jeden je zakrnělý. Má tři plevy, dvě jsou vyvinuté, třetí nejspodnější je drobná. Kvítek se skládá ze tří tyčinek a semeníku se dvěma pérovitými bliznami. Obilka je obalena chrupavčitou pluškou a pluchou, které nepřirůstají a při zpracování opadají. Nahé obilky jsou nazývány jáhly.
Lata prosa je různého tvaru - rozložitá (effusum), stažená (contractum) a shloučená (compactum).
K prosovitým obilninám počítáme ještě bér vlašský (proso italské) - Setaria italica L. s poddruhy čumízou (S. italica ssp. maxima) a mohárem (S. italica ssp. moharium).
Čirok (Sorghum vulgare ADAMS.)
Botanickými vlastnostmi se podobá kukuřici, květenstvím prosu. Květenství (lata) je buď volné, stlačené nebo nahloučené. Klásky čiroku jsou dvoukvěté, jeden klásek přisedlý je plodný, druhý na delší stopce bývá sterilní. Rozlišujeme čirok zrnový , metlový , cukrový a sudánskou trávu .
Čirok cukrový (S. var. saccharatum) má latu vzpřímenou s hlavní osou, z níž vyrůstají kratší, střídavě rozložené, přitlačené nebo polopřitlačené postranní větévky. Zrno je ukryto v černých lesklých pluchách , v nichž zůstává i po výmlatu.
Čirok metlový (technický) (S. var. technicum) - jeho lata nemá osu nebo jen krátkou. Větévky dlouhé 49 - 90 cm mají základ téměř ve stejné výšce po celém obvodu stébla a jsou převislé k jedné straně. Zrna jsou vždy pluchatá, uzavřená ve světle hnědých až červenohnědých pluchách.
Čirok zrnový (S. var. eusorghum) má latu většinou vzpřímenou, jen někdy skloněnou, s hlavní osou, z níž vyrůstají krátké hustší boční větvičky, takže lata bývá většinou shloučená nebo poloshloučená . Zrno je asi z 1/3 kryto různě zbarvenou pluchou a pluškou, z nichž při výmlatu opadává.
Pohanka jedlá (Fagopyrum esculentum MOENCH.)
Pohanka jedlá se řadí k obilovinám podle svého využití, botanicky je zařazena do čeledi rdesnovitých. Kvítky jsou uspořádány buď v hroznu, jehož květní stopka vyrůstá v úžlabí listů, nebo jsou v konečných, okolíkovitých latách hroznu. Skládají se z pěti korunních lístků barvy bílé, růžové, červené. Svrchní semeník má tři čnělky, osm tyčinek. Pod semeníkem jsou nektaria. Květy pohanky jsou dvojího druhu:
- s dlouhým pestíkem a krátkými tyčinkami
- s krátkým pestíkem a dlouhými tyčinkami
Vzájemné opylení těchto dvou typů se nazývá legitimní a zabezpečuje dobrou sklizeň zrna. Při opylení stejným druhem získáme zrna méně.
Plody jsou trojboké až pětiboké nažky s krátkými, ostře patrnými hranami. Barva oplodí bývá tmavě hnědá, šedá, mramorovaná i jiná.
V poslední době se stává pohanka vyhledávanou dietetickou potravinou - vyloupaná pohanka obsahuje 12,6 % bílkovin se 75 % stravitelností a 93 % biologické hodnoty z hlediska obratu aminokyselin. Obsah škrobu dosahuje 82 % z absolutní sušiny. Obsahuje též alkaloid rutin, který má pdobné vlastnosti jako kyselina pantothenová a využívá se k farmaceutickým účelům. Sklízí se celé rostliny před květem. Pohanka je též významnou medonosnou rostlinou.
