14.6 Jetelovinotravní směsi na orné půdě

Z jetelovinotrav v současné době rozhodující plochu zaujímají směsky trav s jetelem lučním. Vojtěškotravní směsi  i v podmínkách, kde se pěstuje vojtěška, poskytují velmi dobré výnosy píce většinou pouze v prvním užitkovém roce. Vlivem větší konkurenční schopnosti trav bývá vojtěška více potlačena a brzy převládnou trávy. Štírovníkotravní směsi jsou vhodnější pro extenzivní podmínky hospodaření, dávají nižší výnosy a proto se uplatňují v extrémnějších podmínkách na pozemcích s mělčí půdou a na svažitějších pozemcích.

Jetelotravní směsky se pěstují tam, kde u jetele lučního nedosahujeme plných výnosů v důsledku vymrzání, napadení rakovinou, na půdách vlhkých, těžkých a tedy na horších stanovištích. Z těchto důvodů mají jetelotravní směsky své opodstatnění, převážně ve vyšších oblastech, kde čisté porosty jetele lučního dávají nestabilní výnosy vlivem méně příznivých ekologických podmínek. Pěstování jetelotrav má řadu výhod, které vyplývají ze vzájemného doplňování jetele a trav. Je zde lépe využito půdního prostoru, v důsledku hlubokého zakořenění jetele a mělce kořenících trav. Jetel čerpá z hlubších vrstev Ca, P i z méně přístupných forem a ty jsou po rozkladu kořenů k dispozici travám. Kořeny trav využívají i určitý podíl N poutaného hlízkovými bakteriemi a odčerpávají produkty intenzivního kořenového metabolismu jetele, a tím ozdravují půdní prostředí pro jetel. Jetelotrávy snáší lépe těžkou mechanizaci díky travní složce a umožňují kombinované využití sečí a pastvou. Lepší je i využití nadzemního  prostoru, kde travní složka přízemními listy vyplňuje nižší patro a jetel vyšší. Jetel ve směskách s travami je vytrvalejší než v monokultuře, lépe přezimuje, překonává i poškození hraboši a je méně napadán chorobami, především rakovinou. Jetelotrávy v pícninových osevních postupech dávají možnost efektivního zhodnocení tekutých statkových hnojiv, tj. močůvky a kejdy. Další cennou vlastností z hlediska organizačně - provozního je rozdílná doba sklizně v prvém a druhém užitkovém roce. Tuto dobu a rozložení pracovní špičky dále můžeme regulovat použitím různých raných druhů a odrůd jetele a trav a také  diferencovaným dusíkatým hnojením. Jetelotrávy se lépe konzervují, mají vyrovnanější úživný poměr a při jejich konzervaci sušením nebo silážováním vznikají menší ztráty. Mají význam i z hlediska ochrany půdy před erozí. Nevýhodou jetelotrav je zvýšená potřeba dusíkatého hnojení.

Při sestavování jetelotravních směsek jsou vhodné trávy vzrůstnější, základní volně trsnaté, s rychlým vývinem po zasetí a dostatečně odolné vůči drsným klimatickým podmínkám. Zvláště výhodný je pro polohy s dlouho ležící sněhovou pokrývkou bojínek luční. Zde se nemůže jako hlavní komponent pro směsi použít jílek mnohokvětý, který tu často trpí plísní  sněžnou a z toho důvodu je vhodným druhem do příznivějších  oblastí. Mimo těchto trav se dále pro kombinované využívání používají srha říznačka, kostřava luční a jílek vytrvalý.  Výhodné jsou i tetraploidní odrůdy jetele lučního s rodovými  hybridy trav. Do krátkodobějších jetelotravních směsek jsou vhodnější hybridy  jílku s kostřavou luční. Pro dlouhodobější využití na 4 - 5 let je lépe zařadit hybridy jílku mnohokvětého a kostřavy rákosovité, vyznačující se vyšší vytrvalostí. Dále mimo jetel luční se do směsí používají nově vyšlechtěné odrůdy jetele plazivého (forma holandicum). Mezi základní uvedené druhy je  možné podle podmínek přidat i další komponenty. Pro vlhčí stanoviště jetel zvrhlý, na sušších i ovsík vyvýšený.

Podle doby využívání dělíme jetelotravní směsky na krátkodobé, které se pěstují na 2 roky vegetace. Zastoupení jetele lučního je zde nejvyšší, obyčejně až 80% čistého výsevku jetele. Krátkodobé jetelotravní směsi na bázi tetraploidních odrůd jetele lučního s rodovými hybridy trav, vzhledem k dobrým produkčním schopnostem a vysoké nutriční hodnotě, by měly ve vyšších oblastech zaujímat významné místo, a to nejen při konzervaci senážováním, ale i pro přímé krmení v plynulém pásu. Víceleté dlouhodobější směsky pěstované na 2 - 3 užitkové roky mají menší podíl jetele (40 – 60%) a umožňují rozložení doby sklizně a účelné zužitkování animálních hnojiv - močůvky a kejdy. Jetelotravní směsky se v osevním postupu zařazují podobně jako jetel luční mezi dvě obilniny. Zakládají se nejčastěji jako podsev do pícní krycí plodiny - obilniny (ovsa, ječmene).

Jetelotrávy podobně jako monokultury jetele lučního hnojíme do zásoby fosforečnými hnojivy. Dávky se řídí podle předpokládané doby trvání (využívání) a podle zásoby živin v půdě. Na jeden užitkový rok dodáváme 35 – 40kgP a 80 – 120kgK.ha^-1. V oblastech s kyselými půdami (vyšší podhorské oblasti) je třeba 2 - 3 roky před zakládáním jetelotrav půdu vyvápnit a upravit půdní reakci na pH = 6, která v kombinaci s vyhnojením P a K zvyšuje konkurenční schopnost jetele lučního a jeho podíl ve směsce. Dusíkaté hnojení u jetelotrav se řídí procentickým zastoupením jetele. Porosty s vyšším zastoupením jetele (nad 70%), což bývá zpravidla v 1. užitkovém roce, hnojíme nižšími dávkami N.  Podle podílu jetele v porostu, půdní úrodnosti, aplikujeme 40 – 70kgN.ha^-1. Dávky N vyšší než 50kg je nutné dělit. Prvou dávku dáváme na počátku obrůstání a druhou po první seči. Jetelotrávy s niším zastoupením jetele a porosty ve 2. uitkovém roce, kdy dochazí ke snížení podílu jetele, je nutno hnojit vyšími dávkami N hnojiv, kteri jsou důležité proto, aby travy intenzivnmm odnoováním zaplnily uprazdněná místa po jeteli. Tyto pxevážně travní porosty vyuívají efektivně dělené dávky 120 i více kg N.ha^-1, pxi kterých přírůstek sena na 1kg dodavaného N je 20  30kg. Vyší dávky pouíváme na vlhčích stanovitích a v oblastech s delí vegetační dobou. K hnojenm jetelotrav ve 2. užitkovém roce je účelné použití močůvky nebo tekutého hnoje. Při jejich aplikaci musíme vypustit zásobní hnojení  draselnými hnojivy.

Jetelotrávy s vyšším zastoupením jetele začínáme sklízet na počátku květu jetele a jsou využívány 2 - 3 sečně. Při jednoletém využívání sklízíme zpravidla dvojsečně. Jsou-li pěstovány na více užitkových let a při použití tetraploidních odrůd ve směsích a vyšších dávkách dusíkatých hnojiv dávají obvykle 3 seče. Jetelotrávy s převahou trav při vyšších dávkách N poskytují 1. seč v druhé polovině května. Seč je třeba provést nejpozději v době, kdy přízemní listy začínají žloutnout a odumírat. Opožděná seč by měla za  následek zhoršení kvality píce a snížení výnosu stravitelných  živin z 1.seče, ale i následné účinky na zpomalené obrůstání do dalších sečí a snížení celoročních výnosů. Druhá seč připadá na počátek července a vhodně zaplňuje období mezi 1. a 2. sečí monokultur jetelovin. Po vhasné sklizni 1. sehe je účinné dusíkaté přihnojení dávkou 50  80kgN.ha^-1. Pmce z jetelotrav myžeme vyuívat pro zeleni krmení, hlavně ale ke konzervaci suením a senážováním. Problémy při konzervaci se vyskytujm pouze u prvi seče porostů s převahou trav intenzivnl hnojených dusíkem, kterou nelze suit přirozeným způsobem, v důsledku vyšího obsahu  dusmkatých látek a nišího obsahu glycidy v píci.