| << 14.6 Jetelovinotravní směsi na orné půdě | 14.8 Louky a pastviny >> |
|
Vzhledem k vysoké produkci hmoty požaduje dostatek srážek, zejména v době mezi metáním a mléčnou zralostí. Nároky na půdu jsou tím vyšší, čím jsou méně příznivé podmínky. V bramborářské a chladnější řepařské výrobní oblasti je nutné vybírat hluboké, hlinité, výhřevné půdy s dostatkem humusu. Nejvhodnější expozice je jižní nebo k ní přilehlá. Nevhodné jsou pozemky erozně ohrožené. Nejvhodnější předplodinou pro kukuřici je jetelovina, víceletá pícnina nebo animálně hnojená okopanina. Toto zařazení však bývá možné jen zřídka, proto jsme zpravidla nuceni zařadit ji mezi dvě obilniny jako zlepšující plodinu. Kukuřici je možné s úspěchem pěstovat i několik let po sobě. Tento způsob je možné využít při odplevelování pozemků za použití herbicidů.
Osivo, volba hybridů. Osivo hybridů je na náš trh dodáváno ve formě výsevních jednotek (VJ) na ha. Výběr hybridu patří mezi nejdůležitější pěstitelská opatření. Číslo ranosti (FAO) určuje délku vegetační doby hybridu. Rozdíl o 10 č. FAO znamená rozdíl ve zralosti 1 - 2 dny případně 1 – 2% sušiny. Volbou hybridu ovlivňujeme termín sklizně, způsob využití (siláž, zrno), eventuálně i kvalitu. Na větších plochách kukuřice je vhodné používat 2, případně 3 různě rané hybridy. To umožňuje rozložení sklizňové špičky a dosažení jistějších výnosů kvalitní silážní hmoty. Hustota porostu kukuřice je důležitým faktorem ovlivňujícím kvalitu silážní hmoty (70 – 110 tisíc rostlin na 1ha). Pro bramborářský výrobní typ doporučujeme nejranější hybridy do 200 FAO, resp. do 250 FAO, pro řepařský výrobní typ hybridy do 250 FAO, resp. hybridy 280 - 300 FAO. Do nejteplejších lokalit ČR lze použít hybridy nad 300 FAO. Zrnovou kukuřici je vhodné pěstovat pouze v teplotně příznivějších lokalitách, kde je předpoklad vyšších výnosů. Platí zásada, že čím je hybrid ranější a podmínky příznivější, je vhodnější vyšší počet jedinců a opačně. Na provozních plochách se kukuřice pěstuje zpravidla v řádcích s roztečí 0,50 – 0,75m. Šířka řádku je určena mechanizací, kterou budeme používat při pěstování.
Výživa a hnojení. Pro dosažení výnosu sušiny 10 – 12t.ha-1 a při minimálním hmotnostním podílu palic ze sklizené hmoty 50% je nutné pozemek dobře zásobit všemi živinami. Na vyprodukování uvedeného množství hmoty je zapotřebí kukuřici dodat 120 – 180kg N, 30 – 45kgP a 80 – 160kgK.ha-1. Špatné zásobení rostlin fosforem se projevuje nejvýrazněji u mladých rostlin před metáním. Listy jsou užší, tmavě modrozeleně zbarvené a konce horních listů jsou červeno-purpurové. Palice jsou malé, zdeformované, často ohnuté (není-li to znak hybridu). Nejlépe se uplatní fosforečná hnojiva dodaná na podzim spolu se statkovými hnojivy. Dobrá výživa fosforem se příznivě projeví v nasazení palic, jejich velikosti i vývinu. Draslík podporuje tvorbu cukrů, snižuje poléhavost rostlin a zlepšuje jejich odolnost. Dusík v průmyslovém hnojivu je vhodné dodávat děleně a to 2/3 dávky před setím a 1/3 dávky ve fázi 5 - 6 listů. Touto dělenou dávkou snížíme ztráty dusíku do podzemních vod a dále vytvoříme příznivější podmínky pro příjem dusíku rostlinou. Jako nejideálnější aplikace tekutých statkových i průmyslových hnojiv je podlistová aplikace do meziřádků na povrch nebo do půdy. Kukuřice má největší požadavky na dusík v období intenzivního růstu a tvorby palic, to je přibližně po 60 dnech od zasetí. Nedostatek dusíku se projevuje žlutozeleným zbarvením rostlin, pomalým růstem a tenkým stéblem. Dále dochází k předčasnému žloutnutí spodních listů. Palice po odkvětu jsou malé, nevyvinuté, méně ozrněné. (V poslední době se při setí využívá i hnojení „pod patu“).
Na přípravu půdy je velmi náročná. Začínáme podmítkou a následnou orbou, odstup mezi těmito operacemi by měl být minimálně čtrnáct dní. Na jaře po oschnutí brázd půdu usmykujeme a vláčením jí udržujeme v kyprém a bezplevelném stavu až do zasetí. Kromě snížení výparu z půdy se rovněž urychluje vzcházení plevelů a jejich následná likvidace. Tímto zásahem se zvyšuje prohřátí půdy a šetří se zimní vláhou. Kypříme do hloubky výsevu, to je 50 – 60mm těžkými nebo rotačními branami. Současné mechanizační prostředky umožňují minimalizaci zásahů pomocí kombinátorů, které při minimálním počtu operací jsou schopny vykonat potřebné zpracování půdy.
Kukuřici je nutné vysévat jakmile půda dosáhne požadovanou teplotu, to je 5 – 8oC. Provádí se stroji na přesný výsev. Hloubka výsevu je 40 – 70mm podle použitého hybridu, HTS a půdy. Mělčeji vyséváme zejména na těžších, vlhčích a chladnějších půdách. Termín setí by měl být určen tak, aby doba mezi setím a vzejitím porostu nebyla delší než 12 dnů. V našich podmínkách by mělo být seto ve druhé polovině dubna s ukončením nejpozději do 10. května. Výsevové vzdálenosti volíme podle čísla FAO v rozmezí 15,0 – 17,5cm.
Ošetření porostu v průběhu vegetace. Kultivační opatření v počátečních fázích růstu musí směřovat jednoznačně k potlačení plevelů. Děje se tak cestou mechanického nebo chemického ošetření. Prvním zásahem po zasetí kukuřice bývá válení. Na těžších půdách se však válením zvyšuje riziko vytváření půdního škraloupu. Vláčením ničíme vzcházející plevele. Používáme lehké brány a vláčíme kolmo na řádky. Porost je třeba vláčet za teplejšího a slunného počasí, kdy jsou rostliny částečně zavadlé a méně se poškozují. Při dodržení doporučených hustot je vláčení silně rizikové. Vzhledem k zapojení porostu se v období od vzejití do fáze 4 listů nedoporučuje provádět žádnou mechanickou kultivaci. Příznivě působí na růst rostlin plečkování, zejména na ulehlých a těžkých půdách. Musí být mělké, maximálně na hloubku výsevu. V případě druhého plečkování je nutné ponechat širší ochranné pásy okolo řádků. Ničíme vzcházející plevele a tím můžeme snížit dávku herbicidů. Chemická ochrana je komplexem opatření, která začínají již na podzim (např. proti pýru) a pokračují v jarním a letním období.
 |
 |
 |
Sklizeň kukuřice na siláž 
. Z hlediska výnosu NEL, NEV se jeví jako nejvhodnější termín sklizně ve voskové zralosti. V této fázi jsou zrna značně tvrdá a při silážování se nerozloží. Skot tato zrna špatně rozkouše a značné množství jich prochází nepoškozeno zažívacím traktem. Lepší využití zrna je možné zajistit již při vlastní sklizni (použití sklízecích řezaček pro silážní drtě) a využitím takových typů vybíračů, které zrno narušují. Při sklizni musíme dodržovat zásadu, že čím je nižší sušina, délka řezanky může být větší. Při sušině 27% (mléčně voskové zralosti) by délka řezanky měla být 20 – 25mm. Nejvhodnější termín sklizně kukuřice na siláž je v mléčně voskové zralosti (28 – 32%).Kukuřice poskytuje v této fázi vysoký výnos sušiny s podílem palic nad 50%. Při sušině pod 25% dochází k silnému odtoku silážních šťáv a k velkým ztrátám živin. Sklizeň silážní kukuřice má být ukončena do příchodu prvních mrazíků. Již při teplotě -1 až -2oC, trvá-li 3 - 4 hod., dochází ke spálení listů, rozkladu karotenů a ztrátě vody. Zmrzlá kukuřice se musí sklidit nejpozději do 2 – 3 dnů. Jinak jsou odumřelé rostliny napadány plísněmi a hnilobnými bakteriemi. Při silážování zmrzlé kukuřice je nutné dbát na pečlivé a velmi krátké rozřezání hmoty a její důkladné udusání.
V některých podmínkách a v příznivém vegetačním roce je možné sklízet kukuřici metodou dělené sklizně. Dělená sklizeň je zaměřena na oddělenou konzervaci palic ve formě drtě (je nutné dodržet délku řezanky tak, aby zrno ve voskové zralosti bylo narušeno). Tento způsob konzervace má opodstatnění především na farmách, kde se předpokládá dojivost 6000 a více litrů mléka za laktaci. Možnost pěstování kukuřice tímto způsobem můžeme doporučit za předpokladu výběru vhodného hybridu.
Krmná kapusta
Umožňuje prodloužení období zkrmování zelené píce. Předností krmné kapusty je dobrá produkční schopnost a stravitelnost píce. Je dvouletou rostlinou, délka vegetační doby je 150 - 180 dnů. Pro její pěstování jsou nejvhodnější středně hluboké hlinité až jílovité půdy s dobrou zásobou humusu a živin. Vhodná oblast pro pěstování krmné kapusty je podhorská a horská. Při hluboké orbě zapravujeme do půdy 30t.ha-1 chlévského hnoje. Zbytek dusíku aplikujeme v průmyslových hnojivech před setím. Celková dávka hnojiv by měla dosahovat až 150kgN, 100 – 150kgK a 45kgP.ha-1. Přímý výsev provádíme na jaře do poloviny dubna, po sklizni meziplodiny do poloviny června. Při jarním výsevu se seje do řádků 500 – 600mm, hloubky 10 – 20mm při výsevku 2,5 – 3kg.ha-1. Po meziplodinách je doporučována šířka řádku 300 – 400mm a výsevek 4 – 5kg.ha-1. Po vzejití porost kapusty vláčíme napříč řádků, aby se omezil rozvoj plevelů. Vlivem vyšší hustoty má porost kapusty slabší lodyhy, což umožňuje mechanizovanou sklizeň. Sklízíme ji až do pozdního podzimu (snese teploty až -15oC).
Ozimá řepka
Jako pícnina se využívá pro velmi časné přímé zkrmování. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat v čisté kultuře, případně v různých typech směsí (s ozimým žitem, jílkem mnohokvětým). Řepka se může vysévat jednak v létě pro nejpozdnější podzimní sklizeň, dále ve druhé polovině srpna pro časnou jarní sklizeň zelené píce ve fázi před květem. Při výsevu řepky na zelené krmení do řádků 250 - 300 mm postačí výsevek 8 – 10kg a při pozdnějším výsevu se zvyšuje na 12kg.ha-1. Pro dosažení vysokého výnosu je doporučováno hnojení porostu v dávce 100kgN, 60kgP a 80kgK.ha-1.
Pro produkci zelené hmoty případně silážní drtě je možné využít následující obiloviny:
- vhodný pro zelené krmení, jako krycí plodina, případně do jarních směsek. Pro oves na zeleno a siláž je doporučována dávka dusíku od 100 – 150kg.ha-1, fosforu 30kg.ha-1, draslíku 100kg.ha-1. Výsevek ovsa je dán způsobem pěstování, ve srovnání s ovsem na zrno je vyšší o 20 – 30%. Oves na zelenou píci se sklízí dříve, ve fázi metání. Hlavním důvodem je zvyšující se obsah vlákniny v píci. Silážní (senážní) oves sklízíme v mléčné až mléčně-voskové zralosti. Dosahujeme tím optimálního poměru dusíkatých látek k rozpustným cukrům. - je vhodná pro jarní krmení zelenou pící a je o dva týdny pozdnější než ozimé žito.
Zásady agrotechniky pro uvedené obilniny jsou podobné jako u obilovin pěstovaných na zrno. Pro výrobu silážních drtí ponecháváme obilniny do fáze mléčně-voskové lépe voskové zralosti. Uvedené obilniny mají význam v těch oblastech, kde nemůžeme úspěšně pěstovat kukuřici na siláž.
Podle doby pěstování a využití orné půdy se jednoleté pícní směsky rozdělují na:
Kritériem pro jejich pěstování je produkce živin z jednotky plochy, využití půdy v meziporostním období. U některých druhů, vzhledem k nežádoucím morfologickým a chuťovým vlastnostem, je vhodnější jejich využití ve směskách.
Ozimé žito s vikví - pěstuje se jen v omezeném rozsahu, vzhledem k delší vegetační době ozimých vikví a rychlé ztrátě kvality. Doporučujeme výsevní poměr 100 – 120kg.ha-1 ozimého žita a 80 – 90kg.ha-1 vikve panonské (45 – 60kg.ha-1 vikve huňaté).
Ozimá pšenice s vikví - je výnosnější než předcházející (25t.ha-1 zelené píce) s dobře sladěným nárůstem hmoty a vývinem rostlin. Rozdílným zastoupením ozimé vikve a ozimé pšenice je možné prodlužovat období vhodné ke sklizni. Výsevek ozimé pšenice je 90 – 120kg.ha-1 a vikve panonské 80 – 90kg.ha-1 nebo 60 – 70kg.ha-1 vikve huňaté.
Základem raných jarních směsek je obilnina (nejčastěji oves) s podílem 60 – 70% a luskovina. U pozdních jarních směsek je základem kukuřice a doplněk opět luskovina, případně slunečnice. Jarní směsky vyséváme časně na jaře nebo po ozimých meziplodinách.
Letní pícní směska - letní meziplodiny se pěstují po raně sklizených plodinách. Předpokladem pěstování jsou příznivé klimatické podmínky (srážky) a dostatečná délka vegetační doby.
Podsevové meziplodiny - zakládáme většinou do obilniny ve vlhčích oblastech s kratší vegetační dobou. V těchto podmínkách plně nahrazují letní pícní směsky.
Význam meziplodin z hlediska produkce píce má klesající tendenci. Důraz v krmivové základně by měl být kladen na hlavní plodinu a meziplodina by měla plnit pouze doplňkovou funkci. Meziplodiny mají svojí funkci především v ochraně půdního fondu před erozí, snížení proplavování živin do spodních vod a regulaci zaplevelení na orné půdě.
| << 14.6 Jetelovinotravní směsi na orné půdě | Top | 14.8 Louky a pastviny >> |