Cukrovka je především pěstována jako technická plodina (surovina na výrobu cukru 
). V malé míře je využívána ke krmným účelům (bulvy, chrást a vedlejší produkty z cukrovaru - řízky a melasa). V poslední době jsou sledovány možnosti využít cukrovky také k výrobě lihu, respektive ETBE (etyl-terciál-butyl-eter) které jsou využitelné v možnosti využití cukrovky v malotonážní chemii, na výrobu krmných kvasnic atd. Produkce cukru v ČR je využívána především k přímé spotřebě a v potravinářském průmyslu. Celková spotřeba cukru v ČR je cca 400 – 450 tisíc tun, což představuje roční spotřebu na jednoho obyvatele kolem 39 – 40kg. Stávající potřebu cukru pro ČR lze zajistit na ploše 60 – 70tis. ha při cukernatosti 16% za předpokladu stabilizovaného hektarového výnosu na úrovni 42 až 45 tun z hektaru. Odbyt cukrovky vychází z dohody s cukrovarem. Vzájemné vztahy mezi pěstitelem a cukrovarem musí být jasně formulovány v uzavřené kupní smlouvě.
Cukr, ve většině zemí světa nejběžnější sladidlo, je v podstatě velmi čistá chemická sloučenina - sacharóza. Světová produkce cukru se pohybuje od 120 – 130mil. tun. Spotřeba je zpravidla o 2 až 3mil. tun nižší. Největšími producenty cukru jsou Indie, Brazílie, Kuba, Čína, USA, Německo, Francie atd. Poptávka po surovém i rafinovaném cukru je ve světě poměrně stabilní. Světová cena je ve své podstatě ale velmi variabilní a mimořádně závislá na světových zásobách obchodovatelného cukru. Světový trh s cukrem je trhem s přebytky. Výše zásob ve vztahu ke spotřebě je nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím světové tržní ceny. Zásoby cukru v poslední době stoupají, každoročně představují kolem 40 procent světové roční spotřeby. Zeměmi s nejvýraznějšími přebytky cukru jsou západoevropské státy, Čína a Indie. V Evropské unii je produkce cukru řízena výrobními kvótami.
Hlavním biologickým zdrojem na výrobu sacharózy je cukrová třtina a cukrovka. Obě tyto plodiny se střetávají v limitních oblastech jejich pěstování - subtropech. Chemicky není rozdíl mezi tzv. cukrem třtinovým a cukrem řepným, v obou případech jde o
sacharózu.
Cukrová třtina poskytuje v průměru o 20 – 25% vyšší produkci cukru z jednotky plochy než cukrová řepa. Cukrová třtina roste za
mnohem výhodnějších podmínek než naše řepa, dopadá na ni více slunečních paprsků a více vodních srážek, a proto se může v buňkách těchto obrovských, často i 3m převyšujících rostlin vytvořit mnohem více cukru než v řepě za normálních poměrů. U třtiny výnos cukru někdy převyšuje i 20 tun z hektaru. Podíl cukrovky na produkci cukru je v posledním desetiletí asi 35 až 37%. Největší plochy pěstování cukrovky jsou na Ukrajině, v Rusku, Číně, USA, Německu, Francii, Polsku, Turecku a v Itálii. Nejvyšší hektarové výnosy jsou především dosahovány v zemích, kde jsou největší plochy cukrovky pěstované pod závlahou. Výnosy bulev cukrovky kolem či přes 50 tun z jednoho hektaru dosahují v Řecku, Nizozemí, Švýcarsku, Francii, Libanonu, Chile, Japonsku, Rakousku, Belgii, Dánsku, Německu, Itálii atd.
