| Původ současných odrůd brambor vychází především z druhu Solanum tuberosum. Tetraploidnost kulturního druhu bramboru Solanum tuberosum (brambor hlíznatý) v průběhu jeho zkulturnění přispěla ke zvětšení hlíz a také ke snížení obsahu jedovatých a hořkých látek. Brambor hlíznatý je dvouděložná rostlina. Je jednoletou bylinou, která může být rozmnožována generativně i vegetativně. V zemědělské výrobě se u nás a téměř ve všech zemích kulturní brambor rozmnožuje pouze vegetativně hlízami. Charakter nadzemní části trsu je ovlivněn tvarem a typem natě. Typ natě určuje architekturu porostu. Všeobecně se rozlišuje stonkový typ a listový typ. Stonek je různě tlustý a dlouhý. Na průměru je stonek nepravidelně obdélníkovitý, trojúhelníkovitý, někdy okrouhlý. Charakteristickým znakem je křídlení na hranách stonku. Listy bramboru jsou lichospeřené. Mezi jednotlivými jařmy listu vyrůstají na vřetenu mezilístky. V úžlabí lístků se vyskytují úžlabní mezilístky a lístečky. Listy jsou slabě, středně až velmi chlupaté. Barvu listu ovlivňuje prostředí a odrůda. Květenství je dvojvijan umístěný na vrcholu stonku. Květy jsou zpravidla pětičetné, mohou se vyskytovat květy šestičetné i sedmičetné. V tvorbě květů se u bramboru vyskytuje řada anomálií. U některých odrůd dochází k hromadnému opadu poupat, u jiných k opadu květů. Plodem je bobule, která obsahuje 50 – 100 semen. Semena jsou drobná, vejčitého tvaru, zploštělá, světle žlutě zbarvená. Kořenová soustava u semenáčů se skládá ze dvou částí. Ze zárodečného kořínku se vytváří kůlový kořen prvotní kořenové soustavy s bohatě rozvětvenými postranními kořeny. Teprve později se z podzemní části stonku a ze stolonů vytvářejí adventivní (druhotné) kořeny. Stolony jsou podzemní vodorovně nebo šikmo rostoucí výhony, jejichž vrcholy se přeměňují v hlízy. Tyto výhony jsou 2 – 5mm silné. Délka stolonů ovlivňuje rozložení hlíz pod trsem. Hlíza je zkrácený modifikovaný vzrostný vrchol stolonu. Část hlízy u stolonu se nazývá pupková, protilehlá část se nazývá vrcholová. Na hlíze jsou v genetické spirále uspořádány pupeny. V hlízách brambor se vyskytuje směs glykoalkaloidů, které jsou označeny jako alfa, beta, gama – solanin a alfa, beta, gama – chaconin. V praxi označujeme všechny glykoalkaloidy jako solanin. Horní hranice obsahu alfa – solaninu a alfa – chaconinu je podle zákona o potravinách 200mg/kg. |