Pěstitelské plochy žita ve druhé polovině 20. století výrazně poklesly díky malým přírůstkům hektarových výnosů zrna oproti pšenici a ječmeni, a také díky nižší rozmanitostí užití žita jako suroviny. Omezené využití jen na chlebové pečivo a menší vhodnost k pekařské velkovýrobní technologii v porovnání s pšenicí způsobily snížení spotřeby žitné mouky. Menší část produkce se zpracovává na výrobu lihovin. Umělou infekcí houbou paličkovice nachová v době květu vybraných porostů žita se získává námel (obsah alkaloidů) pro farmaceutický průmysl. Ke krmným účelům se používá zrno, které nesplňuje kritéria potravinářské jakosti. Do krmných směsí se přidává jen malý podíl, protože má některé nepříznivé dietetické účinky.