16.2.2 Botanická charakteristika brambor

Druh Solanum tuberosum a Solanum andigenum náleží do rodu lilek (Solanum Tourn.) a čeledě lilkovitých (Solanaceae Pers). Původ současných odrůd brambor vychází především z druhu Solanum tuberosum.

Tab. 16.2.2 - 1 : Charakteristika druhů Solanum tuberosum a Solanum andigenum.

Tetraploidnost kulturního druhu bramboru Solanum tuberosum (brambor hlíznatý) v průběhu jeho zkulturnění přispěla ke zvětšení hlíz a také ke snížení obsahu jedovatých a hořkých látek. Brambor hlíznatý je dvouděložná rostlina. Je jednoletou bylinou, která může být rozmnožována generativně i vegetativně. V zemědělské výrobě se u nás a téměř ve všech zemích kulturní brambor rozmnožuje pouze vegetativně hlízami. Botanické a morfologické vlastnosti odrůdy bramboru jsou ustáleny v semenáči. Odklon vlastností v dalším období reprodukce vegetativním způsobem nemá genetický základ.

Morfologická charakteristika trsu
Charakter nadzemní části trsu je ovlivněn tvarem a typem natě. Typ natě určuje architekturu porostu. Všeobecně se rozlišuje stonkový typ a listový typ. Podle tvaru trsu se rozeznává tvar kuželovitý , zarovnaný a deštníkovitý . Stonek je různě tlustý a dlouhý. Na průměru je stonek nepravidelně obdélníkovitý, trojúhelníkovitý, někdy okrouhlý. Charakteristickým znakem je křídlení na (hranách stonku. Listy bramboru jsou lichospeřené. List se skládá z řapíku a čepele. Čepel je tvořena z lístků v párech (jařma) a konečného vrcholového) lístku. Mezi jednotlivými jařmy vyrůstají na vřetenu mezilístky. V úžlabí lístků se vyskytují úžlabní mezilístky a lístečky. Charakteristická je členitost listu určovaná počtem a velikostí lístků a mezilístků, které se buď překrývají – vzniká list uzavřený – nebo se nedotýkají – vzniká list otevřený. Listy jsou slabě, středně až velmi chlupaté. Barvu listu ovlivňuje prostředí a odrůda. Květenství je dvojvijan umístěný na vrcholu stonku. Květy jsou zpravidla pětičetné, ale ve stejném květenství se mohou vyskytovat květy šestičetné i sedmičetné. V tvorbě květů se u bramboru vyskytuje řada anomálií. U některých odrůd dochází k hromadnému opadu poupat, u jiných k opadu květů. Proto některé odrůdy bramboru jen zřídka nasazují plody a ještě méně pak je udrží až do úplné zralosti semen. Plodem je bobule, která obsahuje 50 – 100 semen. Semena jsou drobná, vejčitého tvaru, zploštělá, světle žlutě zbarvená.

Kořenová soustava
Kořenová soustava u semenáčů se skládá ze dvou částí. Ze zárodečného kořínku se vytváří kůlový kořen prvotní kořenové soustavy s bohatě rozvětvenými postranními kořeny. Teprve později se z podzemní části stonku a ze stolonů vytvářejí adventivní (druhotné) kořeny. Kořenovou soustavu rostlin množených hlízami tvoří větší počet stonkových a stolonových kořenů, které se bohatě větví. Stolony jsou podzemní vodorovně nebo šikmo rostoucí výhony, jejichž vrcholy se přeměňují v hlízy. Tyto výhony jsou 2 – 5mm silné. Délka stolonů ovlivňuje rozložení hlíz pod trsem. Hlíza je zkrácený modifikovaný vzrostný vrchol stolonu. Je důležitým prvkem vegetativního rozmnožování a hospodářsky nejcennějších částí bramborové rostliny. Část hlízy u stolonu se nazývá pupková, protilehlá část se nazývá vrcholová. Na hlíze jsou v genetické spirále uspořádány pupeny.