| << 14.7 Jednoleté a další pícniny | 14.9 Konzervace a skladování píce >> |
|
Ekologické faktory
Dělí se z praktického a ekonomického hlediska do skupin:
Vodní režim je kvantifikován pětistupňovou řadou (hygrosérií): Xerofytní stupeň (H1) na silně vysýchavých jižních svazích neumožňuje existenci kvalitní trav. Převládají zde porosty úzkolistých kostřav aj. Porosty lze využít pastevně příležitostně pouze v jarním nebo podzimním období. Mezoxerofytní stanoviště (H2) s hlubokou úrovní hladiny podzemní vody a srážkami pod 700mm také nezaručuje vznik kulturních porostů. Převládají zde porosty ovsíku vyvýšeného, pýru plazivého nebo kostřavy ovčí a červené (při nedostatku živin). Plochy lze využít převážně extenzivní pastvou nebo sečně. Mezofytní stupeň (H3) představuje optimální stav vodního režimu. Patří sem kulturní porosty s dobrými výnosy a kvalitou. Jsou to údolní lokality s hladinou podzemní vody 0,4 – 0,5m pod povrchem (louky) nebo i svahové polohy s ročními srážkami nad 700mm (převážně pastviny). Mezohygrofytní stupeň (H4) na půdách mírně nebo dočasně zamokřených charakterizují nízké ostřice, sítiny, metlice trsnatá, při dostatku živin psárka luční, chrastice rákosovitá aj. Využití komplikuje únosnost terénu. Hygrofytní stupeň (H5) s neznosnou, celorohně rozbahněnou půdou představuje z pmcninářského hlediska neplodni plochy. Indikatory jsou vysoki ostřice, suchopýr aj.
V}živný režim je rozhodujmcím komplexním činitelem, kter} při dostatku vláhy urhuje konkurenhní a produkční schopnost lučních a pastevních druhů. Ekologická řada (trofosérie) se dělí do 5 stuprů a vyjadřuje obsah dusmku v půdách (celkovou zásobu přijatelných živin): Oligotrofní půdy (N1) mají velmi nízkou zásobu přijatelných živin a nemohou se zde uplatnit kulturní trávy a jeteloviny. Převládájí nízké, nehodnotné druhy s krátkým vegetačním obdobím (smilka tuhá, kostřava ovčí aj.). Lze je využít pouze extenzivní pastvou. Minerální hnojení je zde neekonomické. Mezooligotrofní půdy (N2) s malou zásobou přijatelných živin již dovolují výskyt nižších, ale kvalitnějších druhů, např. kostřavy červené, psinečku tenkého a některých jetelovin. Ostatní pícní trávy zde vykazují znaky snížené vitality. Porosty lze využívat pastvou či omezeně sečným způsobem. Efektivnost hnojení je zde vyšší se značnou variabilitou. Mezotrofní půdy (N3) se střední zásobou živin umožňují existenci největšího počtu nízkých a středně vysokých druhů trav a jetelovin. Vysoké kulturní druhy zde vykazují známky snížené vitality. Nejrozšířenějšími druhy jsou lipnice luční, kostřava červená a luční, psineček výběžkatý, trojštět žlutavý. Mezoeutrofní půdy (N4) zajišťují optimální podmínky výživy pro vysoké kulturní trávy, jejichž barva je před metáním sytě zelená. Tyto druhy již utlačují nižší komponenty a proto dochází k ochuzení druhové diverzity. Převládající druhy, tj. psárka luční, srha říznačka, kostřava luční, ovsík vyvýšený (pýr plazivý) umožňují vysokou účinnost N-hnojenm. Na pastvinách k nim přistupuje jílek vytrvalý, ale i močůvkové plevele. Eutrofnm půdy (N5) s jednostrann}m nadbytkem draslmku (+N) jsou dysledkem nadmlrného nevyrovnaniho hnojení. Vedle vysok}ch kultrunmch trav se zde vmce roziřují močůvkové (ruderální) plevele.
Zakladní povrchovou úpravou čili rekultivahními zásahy (účelná likvidace nevhodných dřevin, úprava vodně-vzdušného režimu, urovnání terénu aj.) se musí zajistit vhodné obhospodařování a stabilita zemědělského ekosystému.
Kulturní travní porosty vyžadují většinou strukturní, utužený povrch půdy, méně hodnotné rostliny a plevele naopak kyprý. K zajištění tohoto ekologického požadavku by měly směřovat všechny zásahy běžné povrchové úpravy, jako je smykování, což je nejdůležitější mechanický zásah. Tím srovnáme povrch, v záplavových územích rozrušujeme nanesené kaly, krtince aj. Používáme nejlépe lučně-pastevní smyky. Válení travního porostu nelze považovat za zásah, který má vždy kladný vliv na výnos a kvalitu píce. Pozornost je však třeba věnovat válení u nově založených travních porostů, případně i po zimě. Vláčení branami nelze doporučit. Prokypřený drn zvyšuje vitalitu a konkurenční schopnost především plevelných a méně hodnotných druhů. Na extenzivně využívaných plochách trvalých travních porostů je problémem nepokosený (nespasený) porost. Stařinu musíme odstranit nejpozději před začátkem vegetace. Přísev kulturních druhů trav a jetelovin do nezapojeného nehodnotného porostu je velmi složitý a často rizikový. Posečením nedopasků odstraňujeme nespasený porost, regulujeme výskyt plevelů a odstraňujeme mo né zdroje nákazy. Roztmrání výkalů má význam nejen pro rovnomlrnější rozdělení živin po porostu, ale i z veterinarních důvodů. Výkaly roztíráme lučně-pastevním smykem.
Zpysoby likvidace nevhodn}ch porostů. Radikalní obnovu, t.j. rozoraní starého drnu a zalo ení nového porostu, volmme podle ekonomick}ch, stanovitních a porostov}ch podmínek, je mo no provádět dvěma způsoby: buď v rámci pícninového osevního postupu (orba na podzim), nebo rychlým zatravněním - rychloobnovou, t.j. zrušením a založením během 4-6 týdnů. Používáme různé kombinace pluhu, disků, rotační techniky; totální herbicidy použijeme po 1.(2.) seči nebo odpovídajících pastevních cyklech. Způsob obnovy zvolíme podle místních podmínek. Na mělkých půdách a plochách ohrožených erozí zvolíme rychloobnovu.
Hnojení travních porostů. Na zemědělském podniku či zemědělci bude záležet, na kterých pozemcích vystačí s jednou sklizní za rok a kde se naopak rozhodneme pro vyšší intenzitu výroby, která ovšem bude klást důraz na větší přísun živin v hnojivech a na racionální využívání. Kvalita píce je rozhodujícím faktorem pro zabezpečení výživy zvířat. V sušině píce z TTP je průměrně 0,30% P (požadavek skotu je 0,35%), 2,00% K (0,50%), 0,70% Ca (0,50 – 0,70%), 0,20% Mg (0,20%), 0,08% Na (0,15%).
Vápněním lučních půd lze udržovat optimální rozmezí pH v úrovni 5,5 - 6,5. Udržovací vápnění provádíme zpravidla ve 4 - 6letých intervalech a dávky se pohybují ve výši 50 – 300kg.ha-1 Ca za rok. Lze doporučit aplikaci Ca nejlépe na jaře, aby uvolněné živiny byly využity v době jarního intenzivního růstu lučním porostem a během celého vegetačního období. V půdách s pH 6,5 - 7,0 je vápnění neúčelné a může způsobit nežádoucí prořídnutí porostu a nadměrné rozšíření dvouděložných druhů. Používáme uhličitan vápenatý (CaCO3), nebo pálené vápno (CaO) aj.
Fosforečné hnojení způsobuje změny druhového složení porostů, t.j. zvýšení podílu jetelovin na úkor ostatních dvouděložných druhů a změnu chemického složení píce. Dávky fosforu závisí na půdní zásobě a jeho odběru sklizněmi. Na půdách s dostatečnou zásobou P hnojíme dávkou podle odběru sklizněmi, t.j. nejméně 3kg P na výnos 1t suché píce. Protože fosfor je prvek v půdě málo pohyblivý a jeho vyplavování do podzemních vod je minimální, není každoroční hnojení nutné. Půdy lze hnojit zásobními dávkami fosforečných hnojiv (např. superfosfátem) na 2 - 3 roky dopředu, pokud nehrozí nebezpečí ztrát povrchovým smyvem.
Draselné hnojení ovlivňuje skladbu porostu celkem málo. Při nadměrných dávkách K (i vlivem výkalů zvířat), zejména při dobré N-výživě, podporuje rozvoj nežádoucích ruderálních (močůvkových) plevelů. Obsah přístupného draslíku v půdě při agrochemickém zkoušení půd je pouze hrubou orientací pro stanovení dávek K-hnojiv při hnojení travních porostů. Koncentrace draslíku v píci je objektivnějším kritériem. Obsah draslíku v píci travních porostů (1 – 2%) téměř vždy přesahuje požadavky skotu (do 1,0%). Část půdního draslíku se zvětráváním zpřístupňuje v půdě rostlinám i v mimovegetačním období. Tetanový poměr K:(Ca+Mg) by neměl překročit hodnotu 2,2 a koncentraci nitrátů. Hnojení draslíkem po 1. seči (po 2. pastevním cyklu) na vláhově typických lučních a pastevních stanovištích zajišťuje nejvyrovnanější výživu porostů. Používáme draselné soli.
Dusíkaté hnojení je odborně nejnáročnější. Rozhodujícími zdroji v N-výživě travních porostů jsou dusík rhizobiální a dusík hnojiv. Podle jejich podílu na výživě travních porostů se uplatňují dva základní systémy hnojení. První, vývojově starší, je založen na využití rhizobiálního dusíku. Hnojení je zaměřeno na udržování co největšího podílu leguminóz pomocí výraznějšího P a K hnojení, kde podle stanovištních podmínek dodáváme 30 – 40kgP a 80 – 120kgK.ha-1. Systém bez N-hnojení umožňuje dosáhnout výnosů kolem 3 - 5t sena.ha-1. Po omezení dávek N v prvních letech lze očekávat až 50% snížení výnosů. Uvedený systém hnojení je vhodný při dvousečném využívání porostu. Dávky druhého systému (100 – 200kgN.ha-1) umožňují udržení nízkého podílu jetelovin v porostu (do 5 %) a velmi výrazně zvyšují procentické zastoupení trav. Při tomto vývojově mladším způsobu hnojení lze dosáhnout 6 - 10t.ha-1 sena při třísečném využití. Důležitým faktorem je doba aplikace N-hnojiv, neboť na ní závisí účinnost dusíku a dynamika nárůstu píce. Největší účinnost má dusík dodaný na počátku jarního obrůstání. Menší dávky (do 100kgN.ha-1) lze u sečných porostů dávat jednorázově. Vyšší dávky je účelnější dělit u dvousečných porostů nadvakrát, a to na jaře a po 1.seči v poměru 2(3):1, u trojsečných natřikrát (5:3:2).
Při pouze pastevním využití travních porostů dusík výkalů a moče zvířat představuje přibližně 85% N přijatého krmivem. Vzhledem k nestejnoměrnému rozdělení výkalů a k značným ztrátám dusíku vyprcháním je jeho využití porostem nižší. Kromě toho je nižší využití méně chutného porostu z míst přehnojených dusíkem (i draslíkem). Pro urychlení jarního obrůstání pastevního porostu a pro včasnější zahájení pastvy (o 7 - 10 dní) lze doporučit dávku kolem 100kgN.ha-1. Porost na pastvinách by se měl vypásat nejdříve za 3 - 4 týdny po hnojení průmyslovými N-hnojivy (ledkem amonným s vápencem, ledkem vápenatým, močovinou aj.). Osvědčená jsou tekutá statková hnojiva (močůvka, kejda).
Způsoby využívání travních porostů současně ovlivňují druhové složení a výnosnost. Význam správného využívání se dříve spojoval s obvykle vyšší intenzitou hnojení a s požadavky na kvalitu píce. Travní porosty je možno využívat sečením, spásáním nebo kombinovaně. Různé způsoby využívání travních porostů vždy poškozují některé druhy více, jiné méně.
Sečení v optimální zralosti podporuje rozvoj a zvětšuje podíl vzrůstnějších druhů. Nižší druhy jsou v důsledku déletrvajícího zastínění potlačovány a hustota porostu se snižuje. Maximálního výnosu sušiny u nehnojených travních porostů na chudších půdách se dosáhne zpravidla při jednosečném využití, u polokulturních až kulturních porostů na stanovištích se střední zásobou živin nebo při dostatečném hnojení za dvousečného využití. Při trojsečném využití lze vysoké výnosy sušiny dosáhnout pouze na úrodných půdách s optimálním vodním režimem a při vysoké úrovni hnojení nejvýkonnějších porostů. Na 1. seč připadá 50 – 70% celkové sklizně. Optimální termín 1. seče, v době počátku až plného vymetání převládajích druhů trav v porostu, zajistí současně maximální výnos stravitelných živin, kvalitu píce a optimální podmínky pro obrůstání a výnosy následujících sečí. Ranější seč znamená zvýšení kvality a nižší výnos píce, pozdnější naopak. Optimální výška sečení trvalých travních porostů je 30 – 40mm, dočasných travních porostů s převahou volně trsnatých trav 40 – 50mm a jetelovinotrav přibližně 50 – 60mm.
 |
Střídavé (kombinované) využití sečením a pastvou je z hlediska udržení kvalitního porostu nejvhodnější. Zařazením pastvy možno obohatit nižší porostové patro o nízké výběžkaté trávy, zlepšit zapojení porostu, zvýšit podíl leguminóz, snížit často nadměrný podíl méně hodnotných dvouděložných druhů a dosáhnout vhodného zhutnění půdy. Tento způsob využívání travních porostů lze doporučit tam, kde z organizačních, klimatických a jiných podmínek nelze sklízet 2. (3.) seče.
Význam a podmínky pastvy. Pastva je nejstarší, původní a přirozený způsob výživy hospodářských zvířat. Pro usměrnění a organizaci pastvy je nutné znát komplex faktorů, které jsou ve velmi úzkém vztahu s pasoucími se zvířaty. Přímé vztahy jsou takové, při kterých ovlivňují faktory přímo zvířata anebo naopak (např. povětrnostní podmínky ovlivňují užitkovost zvířat), případně se ovlivňují navzájem. Při nepřímých vztazích se vliv jednoho činitele na zvíře projevuje přes činitele jiného (např. půda ovlivňuje zvíře přes porost). Pastevnm porost působí na zvířata přímo. O jeho vlivu rozhoduje nejvmce kvalita a xada dalích faktorů, např. termmn vyu ití, návyk zvířat na pastvu a zpysob pastvy, slo ení stáda a jeho zdravotnm stav, povětrnostní podmmnky. Pastevnm prostředí je činitelem, kter} upevňuje zdraví zvířat (konstituce, kondice). Slunehní záření, hlavně ultrafialova složka, omezuje vznik chorob, pxíznivě ovlivňuje metabolismus, zvyšuje kožní dýchání a tvorbu protikřivicového vitamínu D aj. Negativní vlivy pastvy se projevují prostřednictvím extrémních rozdílů teplot, přeháněním zvířat na velké vzdálenosti aj.
Systémy pastvy lze rozdělit do dvou základních skupin, a to na:
Kontinuální pastva je nepřetržité pasení zvířat během roku nebo pastevní sezóny na jedné pastvině (oplůtku). Tento systém je uplatňován na rozsáhlých plochách přirozených travních porostů při nízkém zatížení (obsazení) pastviny nebo na menších, intenzivně obhospodařovaných pastvinách s vysokým zatížením zvířaty. Její extenzivní forma (volná) je zcela původním způsobem neregulovaného využití přírodních, málo výnosných porostů. Je obvykle uplatňován na horských pastvinách se zatížením 0,5 – 1,0DJ.ha-1. Intenzivní (jednooplůtková) kontinuální pastva je vysoce produktivní využívání pastvin a je uplatrována na kvalitnmch, výnosných porostech. Porost se udr uje při pastvě skotu ve výšce 70 120mm, při pastvě ovcí 40 60mm. Na rozdml od předchozího systému je zde v}razně vyšší zatížení pastviny a odpovmdá 1,5 3,0DJ.ha-1, kteri se mění podle nárůstu píce změnou plochy pastviny nebo pohtu zvířat. Modifikovan} systém kontinuální pastvy spohívá v tom, e na začátku pastevního období je spásána 1/3 plochy pastviny a zb}vající 2/3 porostu jsou posečeny ke konzervaci (seno, siláž aj.). Po nárůstu posečeného porostu jsou sem přesunuta zvířata a za 5 - 6 týdnů je sklizena plocha předtím spasená. Dále se celá plocha využívá pouze pro pastvu. Střídání pastvy a sečení podporuje vytrvalost pastevního porostu. Způsob je využíván převážně pro výkrm skotu, mladé dojnice a pro ostatní hospodářská zvířata. Rotační pastva je spásání dvou a více ploch (oplůtků), kde se střídá doba pasení s dobou obrůstání porostu. Doba spásání pastviny je závislá na době obrůstání porostu, na podmínkách prostředí a počtu zvířat, který může být stálý nebo variabilní. Maximální příjem píce a produkci lze dosáhnout u skotu při výšce porostu 100 mm, při pastvě ovcí do 60mm. Honová pastva – poloextenzivní, spočívá v rozdělení pastevních ploch do několika (4 - 5) honů (velkých oplůtků), které se postupně spásají po 10 - 20 dnů. Po spasení mají porosty určité období klidu pro obrůstání. K vymezení honů se využívá utváření terénu, k ovládání stáda pasteveckých psů. Tento způsob pastvy je možno uplatnit v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami, k využití porostů na hůře dostupných plochách. Způsob je vhodný pro mladý skot (zatížení 1,0 – 2,0DJ.ha-1) a ovce. Oplytková pastva ma základ v rozdllení pastviny na urhitý počet většinou stabilnl oplocených dílců - oplůtků (zpravidla 6 - 24), kteri se během pastevnmho období postupně vypásají ve 4 - 5 (6) cyklech spasání při vyšší koncentraci zvmřat. Hlavní předností tohoto systimu jsou mo nosti dávkování píce, její lepší využití, spásání v optimální spásací zralosti, vyrovnanljší kvalita píce a u itkovost skotu. Hustota obsazenm oplůtku je podle v}nosu píce a doby spasání 10 50DJ na 1ha. Její modifikace - postupná pastva, je využívána při pastvě zvířat s vyššími nároky na kvalitu píce (dojnice, telata) a potom pro ostatní kategorie. Dávková pastva spočívá v přidělování dávek pastevní píce a plochy porostu, odpovídající denní nebo polodenní spotřebě stáda pomocí elektrického oplocení. Velikost plochy spásaného porostu se během pastevního období pohybuje od 30 do 100m2 na 1DJ a den. Pásová pastva spočívá v postupném přidělování dávky píce ve formě úzkých pásů o šířce cca 0,5 – 1m a délce, odpovídající 1,5m na 1DJ (tj.3m na 1t ž.h. stáda). Pomocí přenosného elektrického oplocení se tak vytváří přirozený pohyblivý "zelený žlab" pastevní píce. Elektrický plot se posunuje podle vypasení porostu.
Technická zařízení na pastvinách a uplatněná technologie chovu skotu mají co nejvíce usnadnit organizaci pastevního provozu. Oplocení musí zajistit pohyb zvířat na ohraničené ploše pastvin bez jejich svévolného opuštění. Oplocení budujeme jako stabilní (trvalé výběhy a odpočivadla, náhonové cesty, obvod pastvin, nevhodná místa, oplůtky pro návyk zvířat na pastvu aj.), polostabilní (pro detailnější rozdělení oplůtků, pro dočasné pastviny) a přenosné (elektrické oplocení při dávkové, popř. pásové pastvě). Nahonové cesty a vchody se budujm v minimální šířce 3m, u hlavnmch cest např. dvoukřídlé (6 8m). Většinou se oplocujm stabilně nebo polostabilnl. Z náhonových cest vedou do oplytků vchody ze zasouvacmch žerdí (závor, vodičů s izolovanou rukojetm) a mají být označeny pro snadnou orientaci. Pxejezdové rošty z ocelových trubek ("texaski brány") jsou v naich podmínkách méně vhodné. Přístup pro obsluhu do oplocen}ch částí lze usnadit otvory (max. 300mm) nebo dxevěnými stupni. Stabilní výběhy a odpočívadla, manipulační ohrady a jejich zařízení slouží pro přípravu stáda k pastvě, k přikrmování, napájení, inseminaci, zdravotní kontrole, vážení, nakládání a odvozu zvířat. Různě konstrukčně řešená přikrmovací zařízení ("bufety") musí zajistit přístup zvířat (podle jejich věku aj.) k jadrnému krmivu, lizu a konzervovaným krmivům na pastvě nebo zimovišti. Napajedla je účelné budovat tak, aby zvířata měla k vodě volný přístup po celou dobu pasení. Denní potřeba vody je podle normy 50 – 60l na 1t živé hmotnosti stáda. Zpravidla postačuje na 100ks skotu 8m napájecích žlabů nebo baterie 10 - 12 automatických napáječek. Pro zimní období jsou vhodné nezamrzající napáječky s kulovými nebo klapkovými uzávěry. Prostor kolem napajedel je nutné zpevnit. Zimoviště slouží k ustájení zvířat přes zimní období, aby pobyt zvířat zbytečně neničil pastevní porost za mokra. Většina plemen masného a kombinovaného typu je schopna v našich podmínkách přežít zimu v pastevním areálu bez zvláštních zařízení. Hlavními problémy jsou doprava krmiva a jeho zakládání zvířatům. Proto zde zřizujeme alespoň zčásti zpevněné místo, které slouží ke krmení, napájení aj. Vhodné je využít pro zimoviště stavby a přístřešky s možností volného přístupu mladých zvířat.
| << 14.7 Jednoleté a další pícniny | Top | 14.9 Konzervace a skladování píce >> |