14.9 Konzervace a skladování píce

Technologické postupy konzervace a skladování objemných krmiv jsou nedílnou součástí výroby kvalitní píce, úspěšného chovu skotu. Konzervace velmi významně ovlivňuje produkční účinnost objemných krmiv (koncentraci energie, obsah hlavních živin a specificky účinných látek, dietetické vlastnosti, chutnost a stravitelnost píce). Zařazování nekvalitní konzervované píce do krmných dávek hospodářských zvířat výrazně snižuje užitkovost, vzrůstají nároky na jadrná krmiva a negativně je ovlivňován zdravotní stav. Vysoké ztráty živin při konzervaci píce vytvářejí potřebu rozšiřování pěstebních ploch pícnin, zvyšují nákladovost výroby.

Přirozené sušení píce pomocí slunce je jedním z nejstarších a za příznivých klimatických podmínek nejlevnějších způsobů její konzervace, i když organizačně nejnáročnější. Píci lze při výrobě sena sušit na pokose až do úplného usušení (skladovací vlhkost menší než 15% zajišťuje bezpečné skladování bez výraznějšího zhoršování krmné hodnoty sena), dosoušet a skladovat v halových mechanizovaných nebo věžových senících.

Tradiční výroba sena sušením na pokose až do konstantní sušiny, přežívá z dob zemědělské malovýroby. Probíhá ve dvou hlavních fázích. První z nich je tzv. zavadání, kdy dochází k výdeji tzv. volné vody v důsledku průduchové a kutikulární transpirace a k odpařování z porušeného povrchu rostlinných orgánů. Trvá až do odumření rostlin. V této fázi vznikají energetické ztráty dýcháním, které postihují hlavně lehce využitelné frakce sacharidového komplexu. Ve 2. až 3. dnu zavadání posečená píce postupně odumírá. U odumřelé píce mohou vznikat ztráty vyluhováním (vodorozpustné živiny a vitamíny). Dále dochází ke ztrátám, které jsou vyvolány mikrobiální činností. Druhá fáze – dosoušení, začíná po odumření rostlin. Obsah vody se snižuje pouze fyzikálním výparem. Ztráty vznikající odrolem jemnějších částí rostlin závisí na morfologické stavbě nadzemních orgánů. V senících se dosouší píce s obsahem 50 – 70% sušiny. Na rozdíl od procesu zavadání píce je třeba co nejrychleji odstranit pevněji vázanou vodu prouděním vzduchu, nižší relativní vlhkostí, průchodem v dosoušené vrstvě. Význam aktivní ventilace dosoušené píce nespočívá pouze v odnímání vody, ale i ve snížení teploty sušeného materiálu. Kvůli možnému samovznícení hmoty je nezbytné sledovat teploty sušené píce na místech určených požárními předpisy. Při naskladňování se hmota určená k sušení ukládá po vrstvách (1 – 2m) vždy po úplném dosušení předchozí, nebo se překládá do jiné části. Výška naskladněných vrstev v halových senících (obvykle nepořezaná píce) činí u již postavených typů cca 6m podle konstrukce staveb, ve věžových senících 12 – 15m. Ventilátory jsou umístěny většinou na jižní nebo jihovýchodní straně staveb z důvodu nasávání suššího teplejšího vzduchu. Rychlá manipulace s pící (traktorový nakladač, stohař, portálový jeřáb) je jedním z předpokladů, že za příznivých podmínek proběhne dosušení během 4 - 6 dnů v závislosti na vlhkosti materiálu. Tak lze nejdéle za týden ukončit výrobu sena včetně 1. fáze zavadání na pokose. Zastřešené stavby kruhového půdorysu s perforovaným pláštěm (azbest, pletivo, příp. trámky) umožňují dosušit a skladovat až 300t suché píce. Tyto věžové seníky vybavené horním plněním za pomoci otáčecích se ramen a paprskových rozrovnavačů - vybíračů, se středovou šachtou a posuvným pístem, nelze naplnit řezankou píce s vlhkostí 45 – 50% najednou, ale po částech (5 – 6m). Středová šachta po vytažení pístu slouží pro vyskladnění sena. Věžové seníky vybavené automatikou umožňují chod v předem programovaném režimu včetně vybírání hmoty, představují technologii výroby sena s nejnižší spotřebou lidské práce a umožňují téměř plně mechanizovaný proces až po zkrmování. Výhody dosoušení sena v mechanizovaných senících jsou z biologického hlediska v rychlém dosoušení hmoty (nižší závislost na počasí), menších ztrátách na živinách v procesu sušení, minimálním odrolu lístků u jetelovin, bezpečném a vhodném skladování sena. Podstatou horkovzdušného sušení píce je působení horkých spalin topného média a vzduchu o teplotách do 1000^oC na čerstvou píci a její rychlá dehydratace na obsah sušiny 10 – 12%. Předností této technologie jsou nejnižší ztráty na živinách a biologicky aktivních látkách (7 – 8%). Úsušek (moučka nebo granule) mají kvalitativně charakter koncentrovaného krmiva. K nevýhodám patří vysoké investiční a provozní náklady spojené se stavbou a chodem zařízení. Hlavním úkolem, který se intenzivně řeší, jsou cesty úspor energie. Je možné využít zavadání píce na pokose na 25 – 35% sušiny (nemělo by trvat déle než 24 hodin), přistoupit k předlisování píce - mechanická dehydratace s následným přídavkem šťáv do krmné dávky hospodářských zvířat. Lze také využít konstrukčních úprav stávajících zařízení (vyšší automatizace spalování včetně využití výpočetní techniky, recirkulace odpadního tepla, montáže homogenizátorů píce a pod.).

Silážování a senážování píce je konzervování čerstvé až silně zavadlé píce v anaerobním prostředí s pH 3,8 - 5,2. Správné zhutnění krátké řezanky píce v silážním prostoru  (silážní žlaby, věže) spolu s omezením výměny plynů mezi atmosférou a silážní hmotou musí vést spolu s produkcí CO₂ (vyprodukován respirací píce a mikrobiální činností) k vytvoření anaerobního prostředí a kvalitativně zdařilým silážím. Konzervovaná píce je stabilizována kyselinou mléčnou - produktem mléčného kvašení sacharidové složky píce nebo dodaných přídavků, případně pomocí chemických přísad. Silážovatelnost píce (obtížná je u jetelovin a mladých travních porostů) je závislá na správně zvoleném a rychle provedeném technologickém postupu, druhovém zastoupení epifytní mikroflóry, botanickém složení a vegetačním stádiu druhů, koncentraci dusíkatých látek v konzervované píci, pufrační schopnosti, koncentraci alkalických popelovin a obsahu jednoduchých cukrů.

Podle obsahu sušiny silážované hmoty rozlišujeme tyto metody:

• Silážování čerstvé píce s obsahem sušiny 18 – 25%, které je spojeno s vysokými ztrátami (20 – 35%). Ke stabilizaci siláže z čerstvé píce je nutné nižší pH 3,8 - 4,2. Vyrobená siláž je kyselejší a její příjem skotem je nižší. Bez konzervačních přídavků můžeme takto konzervovat pouze silážní kukuřici, siláž však bude mít nižší kvalitu.
• Silážování zavadlé píce (předsušené na pokose) s vyšším obsahem sušiny (28 – 40%) má řadu předností. Ztráty jsou zde menší než v předchozím případě (obvykle 15 – 20%), nedochází k odtokům silážních šťáv a k dostatečné konzervaci postačuje pH 4,3 – 4,5. Siláž je chutnější a zvířata ji přijímají ve větším množství. Aplikace konzervačních prostředků se doporučuje především u bílkovinné píce. Silážování zavadlé píce je v současné době nejrozšířenější metoda.
• Senážování píce je konzervace o nejvyšší sušině (40 – 50 %). Ztráty zde jsou nejnižší (12 – 15%) a pH u kvalitní hotové senáže dosahuje hodnot 4,9 – 5,2.

Všechny tyto ukazatele můžeme ovlivnit výběrem plodin a správně provedeným postupem konzervace včetně přídavků konzervačních látek podle metodik, uváděných na trh pod různými komerčními názvy.

O úspěchu silážování (senážování) rozhoduje mimo jiné i délka řezanky. Čím je vyšší sušina, tím musí být řezanka kratší, aby došlo k účinnému stlačení hmoty a vytěsnění vzduchu, narušení stébel, zejména v oblasti kolének a zrna. Maximální délku řezanky do 25mm je nutné dodržet při ukládání píce do věží, kde se vlastní tíží slehává. V optimálním termínu ke konzervaci v těstovité konzistenci zrna začínají mírně žloutnout stébla, kolénka jsou zelená. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při délce řezanky do 5mm. Je bezpodmínečně nutné, aby sklizeň a naskladňování při metodě konzervace SD (silážovaná drť, dříve GPS), proběhlo rychle, bez prostojů, alespoň ve dvousměnném provozu do 3 – 4 dnů. To platí jak pro věžová sila, tak i silážní žlaby.

Hmotu silážujeme v silážních věžích , které je třeba první den naplnit do poloviny, zbytek nejdéle do 4 dnů a věž uzavřít. Siláž - senáž ve věžích (sušina 30 – 50%) si udržuje příznivou teplotu vlivem dobré izolace píce s vyšší sušinou i sekundární fermentací až do zkrmování (10 – 15^oC). Pouze při venkovní teplotě pod -15^oC na návětrné straně pláště věže zmrzá konzervovaná píce do 0,1 – 0,2m po obvodě, což však nečiní technologické potíže. K rozhrnování v silážních žlabech se používají pásové a těžké kolové traktory, ke zhutňování hmoty válce i speciálně zhotovená zařízení např. ze železničních kol. Zamezení přístupu vzduchu je nutné pro období fermentace i skladování siláže. Rychlé zakrytí žlabovými fóliemi z PVC, které přesahují okraje žlabů, zabraňuje zatékání dešťové vody do konzervované píce. Osvědčují se různé způsoby zatížení a tepelné izolace. Při zkrmování siláží-senáží je zapotřebí dbát na co nejkratší dobu mezi odběrem hmoty siláže a dopravou do žlabu. Maximální doba meziskladování by měla být u siláží (senáží) v letním období do 2 hodin, v přechodném do 5 a v zimním období do 12 hodin. Při silážování včetně meziskladování je nutné dbát, aby píce nebyla znečištěna zeminou. V současné době nabývají na významu pracovní postupy  senážování píce do fólie v balících většinou válcovitého typu. Výhoda tohoto způsobu vhodného především pro menší farmy je v tom, že nemusíme budovat senážní žlaby nebo věže, nejsou problémy s únikem šťáv do vodotečí a jiných vodárenských zdrojů. Tento pracovní postup sklizně je nutné doplnit obalováním balíků fólií. Sušina materiálu pro silážování - senážování je doporučována od 20 do 40%. Podmínkou kvalitního obalení i založení stohu je spolehlivá, kvalitní fólie, která znevýhodňuje ekonomiku konzervace. Pokud dojde v povrchových vrstvách vlivem přístupu vzduchu pod fólií k výskytu plísní, znamená to znehodnocení velkého množství hmoty, neboť zasaženou vrstvu nelze od zdánlivě dobrého materiálu bezpečně oddělit. Jiný postup při technologii  silážování do vaků je píce tlačena do rukávců o délce do 60m o průměru až 2,5m a kapacitě do 200 tun. Plastické rukávce se vyznačují většinou absolutní nepropustností světla a vzduchu, maximální odolností vůči ultrafialovým paprskům a jsou odolné proti organickým kyselinám. Silážování prováděné pomocí plastových vaků nevyžaduje povolení ani investice na vybudování stabilních staveb určených k uskladnění konzervované píce. Velký klad je nutné vidět v tom, že píce je po zhutnění ihned hermeticky uzavřena.