12.3 Rozmnožování ovocných rostlin

Proces výroby ovoce začíná rozmnožením rostlinného výsadbového materiálu. Jím se po jeho dopěstování ve školce založí výsadba. Metody rozmnožování u ovocných rostlin jsou rozmanité.

Generativní rozmnožování (semenem)

Při tomto množení vzniká nový jedinec ze semene. Je to přirozený způsob množení většiny dřevin. Vzhledem k tomu, že ovocné rostliny jsou heterozygotní, generativní potomstvo má obvykle vysokou genetickou variabilitu.

V ovocnictví se s generativním množením setkáme především při množení podnoží pro třešně, broskvoně a meruňky. Generativní podnože mají v porovnání s vegetativními typy intenzivnější růst, pevnější kořenový systém, větší odolnost vůči nepříznivým činitelům prostředí. Předností generativních podnoží (u jádrovin) je jejich bezvirózní stav. U peckovin musí být matečné semenné stromy pravidelně testovány, aby byla zajištěna produkce bezvirózního množitelského materiálu.

Získávání osiva

Osivo generativních podnoží se produkuje ve speciálně založených sadech, ve kterých se pěstují matečné stromy. Výsadba musí být založena z registrovaných odrůd a musí splňovat řadu podmínek, které jsou dány Zákonem o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. Matečné rostliny musí pravidelně přehlížet pracovníci rostlinolékařské služby. Po vyluštění se musí osivo vysušit na obsah vody 10 – 14%. Skladuje se v suchém prostředí při teplotě kolem 15 až 20^oC.

Pxedseová příprava osiva

Vltšina semen ovocn}ch dřevin ihned po dozraní plodů není schopna klmčit, i kdy má pro to nejpříznivější podmínky. Aby vyklmčila, musí projít tzv. obdobmm posklizňové přípravy (stratifikace), pxi níž v semeni problhnou určité fyziologicki pochody. Stratifikacm se rozumí uchování semen ve vlhkim substrátu (např. písku, raelině, pilinách) v chladnim prostředí po určité období. Délka stratifikace je pro jednotlivé druhy rozdílná.

Stratifikace může probíhat v přirozených venkovních podmínkách nebo v kontrolovaných podmínkách chladírny.

V některých školkách se osvědčil výsev semen na podzim. V tomto případě stratifikace probíhá přes zimu přímo na pozemku. Určité riziko je v tom, že semena mohou poškodit hlodavci.

Výsev semen

Vlastní příprava pozemku před výsevem spočívá v urovnání plochy po podzimní hluboké orbě smykem a bránami. Důležité je s půdou co nejméně pohybovat, aby byla zachována půdní vláha. V případě, že je pozemek připravován rotavátorem, musí se před setím lehce uválet.

Výsevu semen u ovocných dřevin můžeme uskutečnit na podzim (nestratifikované osivo) nebo na jaře (stratifikované osivo).

Po vzejitm semenáčků se plocha kultivuje s cmlem zajistit bezpleveln} stav. Je txeba dbát i na zabezpehení ochrany proti chorobam a škůdcům, přihnojování na list a v pxípadě potřeby také zavlaovat. Pro zlepení kvality kořenového systému lze provist podřezávání. Při něm jsou u semenačků pomocí nože, který je veden pod povrchem pydy v hloubce asi 0,1m, pxerušeny hlavní kořeny. Tento zasah se odrazm v lepím rozvětvení kořenového systému.

Na podzim se semenačky ručně nebo pomocí odlisťovacích strojů odlistí a pak vyorají, vytřídí se podle příslušné normy, nasvazkují a expedují.

Vegetativní rozmnožování

Vegetativní množení je nejdůležitější způsob získávání nových jedinců u ovocných rostlin. Vzniká při něm nový jedinec (dceřiná rostlina) z části původní (mateřské) rostliny. Tento postup množení umožňuje získat velké množství geneticky naprosto shodných jedinců, u kterých jsou zachovány všechny vlastnosti mateřské rostliny. Navenek se to projevuje vyrovnaností porostu ve školce i na trvalém stanovišti. Na druhé straně se vegetativním množením nekontrolovaného rostlinného materiálu velice snadno šíří virové choroby. Klasickým příkladem je šíření virové šarky u slivoní, k němuž přispělo množení odkopky.

Existuje mnoho způsobů vegetativního rozmnožování. Nový jedinec může vzniknout tak, že zakoření část mateřské rostliny a nová sazenice je tvořena jen jednou částí. Uvedený způsob se nazývá autovegetativní množení. Vedle toho známe xenovegetativní množení (štěpování), při kterém nový jedinec vzniká tak, že se část mateřské rostliny (roub, očko) přenese na jinou vhodnou rostlinu (podnož), která vytvoří jeho kořenový systém popř. kmen.

Autovegetativní (přímé) metody množení

Podle doby zakořenění nového jedince můžeme autovegetativní metody množení rozdělit na dvě skupiny. V první se dceřiná rostlina oddělí od mateřské až po zakořenění (sem patří dělení, hřížení, kopčení, odkopky, odnože). Druhá skupina zahrnuje způsoby množení, u kterých se dceřiná rostlina oddělí od mateřské před zakořeněním. Zahrnuje: dřevité, bylinné nebo kořenové řízky a meristémové kultury. Kromě posledního nebudeme tyto postupy blíže popisovat.

Množení meristémovými kulturami (in vitro) je moderní způsob produkce rostlinného materiálu. Těmito postupy lze namnožit prakticky všechny druhy a odrůdy ovocných rostlin. Vzhledem k tomu, že tato metoda vyžaduje laboratorní zázemí, speciální kultivační boxy, skleníky a je i vysoce odborně náročná, uplatňuje se zatím převážně jen u obtížně množitelných podnoží a při množení vyšších množitelských stupňů sadby jahodníku a maliníku. Výhodou je produkce zdravého, bezvirózního rostlinného materiálu.

Xenovegetativní (nepřímé) způsoby rozmnožování ovocných dřevin

Mezi nepřímé množení ovocných dřevin patří především štěpování a přeštěpování. Štěpování je způsob, jak vypěstovat stromky očkováním nebo roubováním na vhodné podnože ve školce. Přeštěpováním naproti tomu rozumíme postup, který mění původní odrůdu na trvalém stanovišti obvykle přeroubováním, výjimečně přeočkováním na jinou, vhodnější ušlechtilou odrůdu.

Očkování

Jde o nejčastější způsob štěpování používaný k vypěstování stromků ve školce. Postup očkování spočívá v tom, že ve výšce 0,1 až 0,2m nad zemí vsadíme seříznuté očko ušlechtilé odrůdy se štítkem na očištěnou podnož. Vyšší očkování má výhodu při pěstování stromků na slabě rostoucích podnožích, neboť zvyšuje brzdicí účinek podnože na vzrůst naštěpované odrůdy.

Technologický postup při očkování na spící očko

Zjara (březen až duben) naškolkované podnože během června čistíme (sdrháváme, vylamujeme popř. odřezáváme obrost) do výše cca 0,3m nad zemí. S vlastním očkováním začínáme v takzvané druhé míze (obvykle červenec až srpen). Krátce předtím na severní či severozápadní straně (v místě převažujícího směru větru) očistíme měkkým hadříkem místo na podnoži, kde chceme očkovat, aby do řezných ran nevnikly nečistoty, netupili jsme nože a práce byla snazší.

Zdravé a jmenovkou označené letní rouby odebíráme těsně před očkováním z uznaných roubových matečnic. Dobře vyzrálé letorosty požadovaného druhu a odrůdy po odříznutí zbavíme nevyzrálých vrcholů a bazálních částí s hůře vyvinutými očky a zbylou část ihned odlistíme, aby listy neodpařovaly vodu. Řapíky po odlistění jsou dlouhé asi 5 milimetrů a mají význam jednak při manipulaci sejmutých oček (vkládání za kůru naříznuté podnože), jednak signalizují ujmutí (srůst) očka. U ujatého očka řapík po dvou až třech týdnech (povolíme-li úvazek) odpadne, přičemž štítek s očkem zůstává zelený, kdežto u neujatého je černý a drží u očka.

Ihned po naočkování očka pečlivě a pevně zavážeme, a to buď speciálními gumičkami, anebo páskou PVC, aby nevysychala. Úvazek musí být kompaktní, jednotlivé oviny pásky se překrývají, nevynecháváme ani očko. Neujaté podnože lze přeočkovat. Druhy citlivé k vymrzání oček (broskvoně, meruňky) můžeme na zimu během listopadu nahrnout tak, aby místo očkování na podnoži bylo ukryto v půdě. Také je možno nasypat k přirostlým očkům vhodný substrát (například rašelinu nebo piliny). Zjara odhrneme zeminu či substrát od podnoží a podnož seřízneme.

Nejobvyklejší je řez naostro (na pupen), tedy pouze asi 5 milimetrů nad přirostlým očkem. Tam, kde nemáme jistotu, že se rostoucí ušlechtilý letorost nevylomí nebo že poroste rovně, vyvazujeme rostoucí očkovance ke slabým bambusovým hůlkám anebo u naočkovaných podnoží uplatníme řez na čípek, což je seříznutí podnože 0,15 až 0,20m nad očkem. K ponechanému čípku postupně vyvážeme prorůstající očko, aby byl ušlechtilý letorost zpevněn.

Během srpna pak čípek odřezáváme ostrou žabkou nebo v praxi častěji nůžkami. Tímto postupem do podzimu vypěstujeme jednoletý očkovanec, u většiny ovocných druhů zpravidla bez předčasného obrostu (ten naroste z oček na letorostu ještě v téže vegetaci). U broskvoní, višní, event. dalších peckovin se přirozeně tvoří předčasný postranní obrost, který můžeme využít pro zapěstování budoucích větví v koruně. Velmi žádoucí je to při intenzívních systémech tvarování v zahuštěných výsadbách. U jabloní tomu napomáháme použitím růstových látek a speciální technikou vyštipování lístků v apikální (koncové) části letorostu očkovance (nesmíme poškodit vrcholové očko). Takto dosáhneme tupého úhlu odklonu postranních výhonů od střední osy.

Roubování

Při očkování přenášíme na podnož jediné očko z letorostu, kdežto u roubování je to část dobře vyvinutého a vyzrálého výhonu se dvěma a více pupeny.

Podle doby rozlišujeme způsoby roubování:

• během vegetačního klidu,
• v období vegetace.

Roubování během vegetačního klidu

Základními způsoby jsou obyčejná nebo anglická kopulace, plátování, sedélkování a roubování na kozí nožku.

Obyčejná i anglická kopulace předpokládá stejnou tloušťku roubu i podnože. Kopulační řez je veden proti pupenu a má být alespoň trojnásobné délky proti průměru roubu či podnože. U anglické kopulace se kromě základních kopulačních řezů udělá na seříznuté ploše obou spojovaných komponentů zářez a vzniklými jazýčky zasunutím spojíme roub s podnoží. Ve srovnání s obyčejnou kopulací se zvětší srůstová plocha.

Plátování a sedélkování se používají při nestejné tloušťce roubu a podnože, rozdíly v průměrech jsou však malé.

Roubování na kozí nožku představuje technicky nejnáročnější působ roubování a precizní práci. V tomto případě bývají rouby výrazně slabší proti podnoži. Častěji se tohoto způsobu využívá při přeroubování starších stromů. U všech postupů zavážeme rouby páskou PVC, řezné rány včetně konce roubů pečlivě zatřeme štěpařským voskem.

Roubování v období vegetace

Nejčastějšími způsoby roubování v této době jsou obyčejný, vylepšený a Tittelův způsob roubování za kůru v době plné mízy, obvykle na začátku květu a během kvetení stromů.

Tittelův způsob roubování za kůru

Je prakticky nejpoužívanějším. Dosahujeme při něm největší srůstné plochy. Roub upravíme po kopulačním řezu tenkým seříznutím z obou stran i z vnější části pod pupenem, takže mohou snadno srůstat pletiva u všech řezem upravených stran. Podnož (větev) nařezáváme dvěma souběžnými řezy ve vzdálenosti odpovídající tloušťce seříznutého roubu, který po vsunutí pevně sedí. Odchlípnutý proužek kůry na podnoži seřízneme těsně pod pupenem roubu zavážeme páskou PVC a zatřeme řezné rány a konce seříznutých roubů.

 Mezištěpování

Jde o podvojné štěpování ve školce. Nejprve na podnož naočkujeme kmenotvornou odrůdu, z které vypěstujeme kmen, a v korunce roubujeme požadovanou odrůdou.

Tento postup volíme u polokmenů nebo vysokokmenů, při horší afinitě (snášenlivosti) ušlechtilé odrůdy s podnoží, dále chceme-li zlepšit mrazuodolnost kmene, zbrzdit růst, popř. roste-li odrůda křivě.

Vypěstovaný stromek sestává ze tří částí:

• podnože (kořenů) upevňující rostlinu v půdě
• kmenotvorné odrůdy (mezikmenu)
• žádané odrůdy, která tvoří korunku.

Tyto tři organismy spolu srůstají a vzájemně se ovlivňují v růstu a plodnosti.

Vypěstování stromků mezištěpováním trvá o jeden až dva roky déle než bez mezištěpování.

• První rok běžně naškolkováné podnože očkujeme v červenci až srpnu na spící očko kmenotvornou odrůdou.
• Druhý rok seřízneme podnože s ujatými očky „naostro“. Cílem je vypěstovat jednoletý štěpovanec do potřebné výšky.
• Třetí rok zjara roubujeme požadovanou odrůdu (pokud štěpovance dosáhly potřebné výšky kmene). Nejčastěji používáme kopulaci a rouby se 3 až 5 pupeny, k vázání pásku PVC. Řezné rány roubů zatíráme štěpařským voskem. Na kmeni během vegetace zkracujeme a do konce srpna odřezáváme obrost, aby byl kmen hladký. Úvazky odstraňujeme až po dokonalém srůstu roubu s kmenotvornou odrůdou (po 2 až 3 měsících).
• Čtvrtý rok roubujeme ty štěpovance, jejichž kmen (pěstovaný z vrcholového pupenu) dosud nedosáhl požadované výšky. Obvykle jde o vyšší kmenné tvary (polokmeny).

Z jednotlivých ovocných druhů v praxi mezištěpujeme nejčastěji hrušně vyšších tvarů. U zákrsků štěpovaných na kdouloni použijeme mezištěpování u všech odrůd, které s ní špatně srůstají (Boscova, Clappova, Williamsova). Nejběžnější odrůdou pro mezištěpování je Hardyho máslovka.

Mezištěpování je vhodné i u nízkých tvarů třešní, pokud nemáme možnost použít zakrsle rostoucí podnože.

Postup je následující:

Na semennou podnož (ptáčnici nebo mahalebku) naočkujeme jako mezikmen vhodnou odrůdu višně (Morellenfeuer, Köröšská, Morela pozdní), která vytvoří jakousi růstovou brzdu (zpomaluje růst naštěpované odrůdy třešně). V požadované výši kmene (0,9 až 1,1m) naroubujeme zjara žádanou odrůdu. Volíme obyčejnou nebo anglickou kopulaci (jazýčky).